Zapomenutý osud Myanmaru a globalizované extremistické metastázy

14. 10. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 5 minut
30753
Naše pozornost je omezená a přirozeně nás více zajímají naši vrstevníci z řad nejbližších sousedů. Když trpí osoby nebo národy, které nevypadají jako my nebo s námi nemají přímo spojenou historii, nemáme tendenci se zajímat stejným způsobem. O strašlivé situaci Myanmaru se v našich médiích téměř nemluví a málokdo z nás se dostatečně zajímá o to, co se tam děje. Mluvil jsem se svým kamarádem, který tam žije, a jeho zpráva je srdcervoucí.

Masové vyvražďování vesničanů je stále realitou a univerzitní obyvatelstvo je pomalu likvidováno ve stylu Pol Pota ve snaze potlačit chytré mozky, které mají tendenci odporovat tyranii. Můj známý, mladý univerzitní profesor, je téměř každé tři měsíce odváděn na mučení na místní policejní stanici. 

Příslušníci armády, kteří tato sezení hrůzy vedou, se nesnaží získat žádné informace ani ho nepronásledují za nějakou konkrétní činnost, dělají to jen z čirého sadismu, což je běžná vlastnost, která se za diktatur rozpoutává zejména mezi úředníky nižších stupňů, jako jsou policisté a nižší armádní příslušníci.

Střední třída v Myanmaru téměř zmizela a stále více se blíží chudobě v důsledku škod způsobených občanskou válkou mezi armádou a organizovanými civilními ozbrojenými skupinami. Téměř polovina z 54 milionů obyvatel Myanmaru žije v chudobě, tj. s méně než US$ 0,76 na den. Procento obyvatelstva žijícího pod hranicí chudoby se od roku 2017 zdvojnásobilo a rostoucí inflace způsobila, že mnoho lidí již nemá přístup k základním službám, jako je zdravotnictví a vzdělávání, a také se drasticky snížila jejich schopnost nakupovat potraviny, což vedlo k vysoké míře podvýživy a nemocí spojených se špatnou výživou.

V roce 2021 došlo v této asijské zemi k vojenskému převratu, kdy ozbrojené síly Myanmaru Tatmadaw odmítly výsledky prezidentských voleb, sesadily zvolenou vládu Aun Schan Su Ťij a nastolily krvavou diktaturu. Opozice nazvaná Vláda národní jednoty, která se prohlašuje za legitimní vedení národa, vytvořila ozbrojenou složku nazvanou Lidové obranné síly, aby bojovala proti vládnoucí armádě, a zahájila tak občanskou válku, která zřejmě nemá konce.

Téměř tři miliony lidí opustily své domovy a hledají bezpečnější místa. Před převratem byla země na vzestupu a byla považována za jednu z nejperspektivnějších ekonomik v jihovýchodní Asii. 

Mezi lety 2005 a 2017 se v zemi snížila míra chudoby na polovinu ze 48,2 % na 24,8 %. V roce 2016 zařadila Asijská rozvojová banka ekonomiku země mezi nejrychleji rostoucí v regionu, a to přibližně o 6 % ročně.

Papež František vyzval k propuštění myanmarské vůdkyně a nositelky Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, která si odpykává 27letý trest odnětí svobody. František dokonce navrhl, aby byla přijata ve Vatikánu.

Tuto neděli vedoucí představitelé Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) vyzvali k urychlenému dosažení dohody o kodexu chování v Jihočínském moři, který by byl v souladu s mezinárodním právem. Tato výzva zazněla během summitu, který skončil v pátek v Laosu a na němž se členové ASEAN setkali se zástupci Spojených států, Ruska, Číny, Japonska, Indie a Jižní Koreje.

Ale bohužel, podobně jako je zřejmé, že Izrael páchá genocidu na Palestincích, ani obyvatelům Myanmaru se nedostává podpory, kterou by si zasloužili, protože nevypadají jako my a jejich kultura je velmi odlišná. Tento rys lidské povahy v průběhu věků vždy umožňoval, aby se celé méně zvýhodněné skupiny obyvatelstva nebo národy staly obětí bez obrany, a v dnešním světě, kde sociální darwinismus vystřídal všeobecnou solidaritu, jíž se v posledních desetiletích vyznačovaly nejmocnější západní země, je to pravidlem. 

Zlostný populismus, převlečený za pravicový, učinil státní sobectví přijatelným, dráždí sobectví mas a podněcuje sociálně frustrované proti těm, kteří se zdají být jiní.

Tato společenská rakovina se stále šíří, jak vidíme na sousedním Slovensku, jehož kolaborantství v čele s Tisem již za druhé světové války obnažilo velmi rasistickou a bezohlednou stránku velké části obyvatelstva.

Tato metastáza má v českých zemích úrodnou půdu, zejména mezi těmi, kterým chybí duch solidarity a kteří se stále více množí, okouzleni písní sirén (neboli Medúzy), šířenou tolika mediálními organizacemi. Téměř všeobecná slepota Čechů vůči genocidě páchané izraelskými silami je toho jasným příznakem. Návrat populistické a zběsilé strany ANO k moci jen dále kalí vodu.

Jsme svědky jakési reprízy třicátých let, ale ještě jsme nedosáhli výšin let čtyřicátých, kdy jsme museli prožít krutou a ničivou válku, abychom se začali vymaňovat z fašistického extremismu, který tehdy zachvátil svět. A dokonce i po válce trvalo ještě více než patnáct let, než ideály generace míru a lásky začaly mít sílu čelit kulturnímu konzervatismu, který sice ochladl, ale stále sílil.

 

3
Vytisknout
1575

Diskuse

Obsah vydání | 15. 10. 2024