Ve VŠECH čtvercích časoprostoru číhá však nebezpečí v podobě touhy jiných civilizací žít si podle svých principů a hodnot - čili TERORISMUS JINÝCH CIVILIZACÍ.

Občas je nutno loď zpomalit, občas zrychlit.

Kapitán vede deník, který čte jen on sám.

Kapitán podává také hlášení - ale NEZODPOVÍDÁ SE.

Kapitán je suverénní, a tím pádem také zmítán pochybami.

Jeho dilema většinou je zda vystřelit (a tím pádem anihilovat civilizaci jež stojí v cestě), nebo nevystřelit (a jen si s tou myšlenkou pohrávat).

Obé ovšem znamená konec dosavadních dějin rasy, jež se ocitla před přídí Enterprise.

Diskuse s leadrem té které civilizace a planety před kterou kdy zaparkoval, sleduje rád na obřím monitoru Nadlodě (někdy sám zadumán, někdy se svým technologickým týmem).

Vždy však vsedě na svém anatomicky dokonalém trůnu jehož pravá područka má integrovánu spoušť všech fotonových děl Nadlodi.

Šéf rasy a civilizace na monitoru je vždy HNUSÁK.

HNUSÁK je šéf který má tu smůlu, že jeho planeta není už dopředu černou dírou, ale že je oběžnicí v nekonečném vesmíru, která se působením přírodních, vesmírných a snad i božích zákonů ocitla ve špatném čase na špatném místě (ve čtverci mapy Nadlodi).

Kapitánovi je jasné, již od pohledu, že s takovou kreaturou se jednat skoro nedá.

Kapitánově rase a civilizaci doposud HNUSÁK nic neudělal a ani mu nevadil - doposud se nepotkali, nevěděli o sobě, a neměli si co říci - ovšem teď prostě přišel na řadu.

Dialog začíná ovšem ta kreatura silnými slovy, neboť o Nadlodi a jejich principech nikdy neslyšela - natož o jejím způsobu jednání a technologických možnostech.

Před tím než (USS) Owership vystřelí ze svých fotonových děl má ovšem zapnuty ochranné štíty NA MAXIMUM - dokonce tak, že do nich převede téměř VŠECHNU energii CELÉ LODI.

Toto je doba DIPLOMACIE (myslím čas mezi přepnutím energie ze štítů do děl).

Nepamatuji si, že by lodi Enterprise nebylo vyhověno.

Mám neodbytný pocit, jako by to mírumilovné plavidlo střety přitahovalo.

Vesmír je NEKONEČNÝ a tedy nekonečná je i PRÁCE obsluhy Enterprise.

Někdy by stačilo jen tiše proplout zapadlým koutem kol galaxií, kde žije JINÁ RASA a JINÁ CIVILIZACE.

Ne - Enterprise musí zpomalit a předávat těmto (dosud JINAK) žijícím bytostem - někdy s chobotem, někdy bez - SVÉ civilizační hodnoty.

(Pozn. NIKDY se nestalo, že by posádka Enterprise přijala nějakou civilizační hodnotu odjinud za skutečně svou.)

Když nejsou přijaty hodnoty CIVILIZACE je etnikum "anihilováno" po krátké jímavé diskusi v řídícím centru (kapitánském můstku) této NADLODĚ.

Obvykle je na palubu předtím vzat buď některý z renegátů té které rasy - částečně pro výzkum, částečně pro své dovednosti a částečně pro zábavu zbylé (rasově čisté - z hlediska vesmíru) posádky. Jejich osobní a rasové civilizační hodnoty pak zbylá posádka než TOLERUJE a jakékoli vybočení z mezí tolerance, končí minimálně POHOVOREM s VELÍCÍM důstojníkem.

Sankce vůči takovému jednotlivci jsou nezřetelně rozostřeny - někdy je implantován do zátylku čip.

Tedy - původně čistá (ve svých začátcích) - vzpomínáte? posádka je tak posádkou VIZUÁLNĚ odlišnou, leč řekl bych se stejným IDEOVÝM NÁBOJEM - někteří to vzdali sami, některým se jen vede líp a některým jen dobře funguje čip v temeni (nebo na os temporale).

A tak ať už po dobrém, anebo po zlém je pacifikováno nekonečno.

A TO v podstatě Z JEDNOHO MÍSTA.

JAK PROSTÉ.

Po anihilaci nějaké RASY vždy někomu z kolektivu posádky ukápne slza (vždyť to byli něčí bratři) a je mu tedy (na jistou dobu) nainstalována do jeho kóje minikamera.

KAM vedou její dráty nevíme - ale KOREKTIV je to dobrý.

Při interpersonálních - zde multirasových či multicivilizačních - sblíženích se dá kamera údajně vypnout (bylo jim řečeno).

Nebo alespoň zamlžit - něco jako Fog of War.

Tak v tomto sterilním skanzenu ŽIJÍ (?) bytosti podle ZPRŮMĚROVANÝCH pravidel, které v podstatě již nevyhovují nikomu, ale nikdo už nemůže vybočit z řady. v NENÍ KAM.

Nadloď je (byť obrovský) svět sám pro sebe.

Lidské emoce se řeší elektronickou hypnózou a farmaky.

Ani ten lékař už NENÍ člověk !!

Na všechny nemoce těla i duše je diagnostický scaner a poté bioptická, nebo lobotomická jehla do zátylku.

(Zatím jehla)

Na tu snovou loď, kde je všude uklizeno a kde se všichni MUSÍ MÍT rádi (a kde neruší děti naivními dotazy) číhá, jak jsem řekl nebezpečí všude.

Je jediná, nejúžasnější a nejmocnější - tiše pluje ze čtverce do čtverce a ROZHODUJE - neboť neporazitelná.

!!!!!!!!!!!!

KDO BUDE VŠAK ROZHODOVAT, kdo bude STRÁŽCE STRÁŽCŮ až se jí vybije baterie, krátké spojení vyřadí v jednu (osudovou) chvíli štíty i děla, až děti se smíchaných ras ZNOVU se porvou o digitální kuličky u virtuálního důlku, až neznámý virus napadne zásobárny s "amarouny", až nikým nevolený kapitán onemocní duševní chorobou a nepřipustí být chvíli na "jehle", nebo až jako rytíři kulatého stolu vyhrají všechny bitvy a už nebude čtverec, který by odmlouval ???!!

Ne maminko, nedáme svůj dům Klingonům, to ti slibuji.

Tvůj Jaroslav.

TAK