Právě 83 minutový dokument Indymedia international Praha 2000 Rebel Colours o antiglobalistických demonstracích ze zasedání MMF a SB byl vykreslením toho, co jsem ostře kritizoval k nelibosti mnohých účastníků diskuze v Rádiu Jelení.

Mediální manipulace filtrováním a výseky reality, absencí rozporuplných kontextů, manipulativním střihem, pohybem kamery, chatotičností digitálních postprodukčních efektů mající za cíl vyvolat dojem chaosu světa, zpomalenými záběry demonstrantů a oslavnou romantickou hudbou v doprovodu, emocionální manipulativností veškeré doprovodné hudby - to vše je profesionální výbava "dokumentaristů IMC. Obdobná manipulace, kterou předváděli televizní "revolucionáři" během krize v ČT (vzpomeňme na tklivého Armstronga). Kvalita odpovídající dostupné - poloprofesionální - technice a formátu VHS byla jen výrazovým dokreslením podzemních podmínek vzniku filmu. Oslňující ovšem bylo množství materiálu, ktré musel mít střihač k dispozici. Zničující zároveň bylo to, co se do filmu nevešlo...

Celkový dojem? Oslava rozpačité myšlenkové jednoduchosti, doprovozená oslavou násliné ventilace frustrace z rozporuplné složitosti současného i budoucího světa. "Zločinnost" MMF a SB film nedokumentoval, ale tvrdil. Alternativy nenabídl, přesto, že byly na Countersummitu 2000 k dispozici. Událost popsal ploše, jako svár dobra (demonstranti) se zlem (policie, stát, MMF). Ale je tomu tak doopravdy?

Vykreslení taktiky protestů od strategického plánování a taktické přípravy aktivistů, přes přesuny na české území až po "convergence center" či vlastní průběh demonstrací bylo největším zmatením a neobjektivní manipulací (přes řadu, pro mne z analytického hlediska cenných a objevných, detailů). Film záměrně pomíjel podstatu věci samé - a tou měla být politika MMF a SB, zaměřil se pouze na jednostrannou kritiku z úst profesionálních aktivistů doprovázenou několika zmatenými záběry na výrobních hal Nike v Asii, ukázky dětské práce či otročinu v McDonaldech. Pominul pestrost názorů, které zazněly na Fóru 2000, na konferenci na Hradě, na Countersummitu (od křesťanských pacifistů přes trockisty, maoisty, revoluční socialisty, tradiční komunisty, radikální levicové odboráře, ekologické aktivisty, sociální reformisty a levicové intelektuály amerických a západoevropských univerzit až po nekompromisní anarchosyndikalisty), pominul vystoupení Carlssona i jeho komunikační aktivity v kruzích českých levicových intelektuálů, pominul názory některých "filosofických" a "ekologických" kritiků globalizace v čekých médiích, pominul intelektuální pestrost různých protestních akcí v rámci "pink line". Zaměřil se téměř výhradně na dokumentování taktiky přípravy a provádění násilné konfrontace s policií na "blue line" a "black line" v Nuslích, na Pankráci a jinde.

Podařilo se mu ale zblízka a naturalisticky demaskovat otřesný diletantismus české policie, která v hrůze prchala ze svých pozic pod Kongresovým centrem, aby si pak "zchladila žáhu" na pacifistech o den později, ukázal drastické záběry násilí aktivistů včetně použití Molotovových koktejlů i spršky ocelových kuliček či dlažebních kostek, které předčily i ty nejhorší sny všech policistů v Nuslích a pod Vyšehradem. Ukázal pubertalitu "boje o obušek" na Nuselském mostě i vědomé a přitom hravé donkichotství některých "pink" skupin.

Ukázal zblízka i ničení prodejny Mercedesu na Vinohradské třídě či ničení výhlohy Mc Donald's na Václavském náměstí, u kterého byli přítomni ve vzdálenosti dvaceti a méně metrů profesionální fotografové. Nikdy se jejich záběry v médiích neobjevily, ačkoliv musely mít detailní záběry obličejů agresivních rabijátů. Proč asi?

Ukázal to vše z takové blízkosti, až jsem zapochyboval o zdravém rozumu kameramanů tohoto snímku. Pohyboval jsem se tehdy po Praze též jako fotoreportér a přiznám se, že kdybych se ocitl v Nuslích jako kolega Luboš Wišniewski (zůstal jsem tehdy "uvězněn" u nevinného happeningu "blue line" Ya Basty na Nuselském mostě) , tak bych možná volil bezpečnější místa ke svým záběrům. Snížený práh pudu sebezáchovy kameramanského týmu IMC mě bezprostředností záběrů a blízkostí ohně a kamení až děsil.

Film je pro zájemce s rychlou pevnou linkou zdarma k dispozici [it/gb, DivX AVI, 1.30', 630 MB] na ftp serveru italské aktivistické organizace AUTISTICI.ORG. Užitečný server pro každého konspirujícího aktivistu nabízí mimo jiné i prostředky bezpečné komunikace (PGP, IRC, anonymizer, mailing list, freenet, certifikační autoritu, icecast, anonymní remailer, ...)

Proti tomuto snímku stál dokument českých filmařů s názvem Dust games - Hry prachu českého režiséra Martina Marečka, který byl v Praze uveden i v rámci festivalu ONEWORLD 2002 JEDEN SVĚT. Inteligentních 100 minut filmařského řemesla, výpovědi o zasedání MMF postavená na konfrontaci autenticity výpovědí představitelů moci: autenticity svazácké blbosti šéfa Kongresového centra, bolševického primitivismu šéfa policie, trapnosti tlusté starostky a pitomoučké naivitě náhodných chodců. Film o české povaze, předposranosti či o servilitě mocných, film plný gagů a primitivních replik česky šišlajícího Švéda Carlssona, Jefima Fištejna (připomínajícího svou primitivností Milouše Jakeše z Červeného Hrádku), Dagmar Lastovecké (teta od plotny) a dalších "herců" v trapné a drahé frašce pro -náctileté, které připravila před zsedáním MMF jako brainwashing agentura Medea kultur v kině Blaník. Povinně na ni chodili žáci pražských středních škol...

Kontrast autentických výpovědí českých vládních úředníků, politiků a těch pravých "intelektuálů" dokreslila svou hravostí a persifláží "cizí", agresivní přístup dokumentaristů IMC. Češi nebojují na barikádách, Češi se vysmívají tuposti. Škoda, že oba filmy neměl v ruce jeden režisér a jeden střihač a neudělali z nich film jeden - skvělý, dokumentární a přitom myšlenkově bohatý celovečerní dokument, vypovídající o absurditě globálních institucí stejně, jako o absurditě globálních protestů proti nim.