Po ukončení studené války nemá vítězné NATO nepřítele. Zasáhlo sice v krizi na Balkáně, ale mírové akce v Evropě nejsou samy o sobě dostatečným ospravedlněním pro existenci organizace NATO v nadcházejících letech.

Potíž s NATO je to, že se Severoatlantické společenství rychle stává organizací s mnoha rolemi, které ji zároveň táhnou do opačných směrů.

Jedním z hlavních cílů NATO je šířít v Evropě stabilitu. Proto dochází k jeho rozšiřování a proto vytváří partnerské vztahy se zeměmi až k čínským hranicím a pěstuje si dobré styky s Ruskem a s Ukrajinou. Proto má tolik vojáků na Balkáně.

Avšak jen hrstka členských zemí NATO je ochotna financovat takovou vojenskou infrastrukturu, jaké by se dalo využít ve skutečné válce. Není vyloučeno, že skutečné vojenské akce NATO by se mohly stát exkluzivními operacemi, které bude provádět jen několik čelných členů organizace a ostatní členové budou jen po straně pomáhat.

V současnosti vzrůstá napětí mezi Spojenými státy a mnoha evropskými členskými zeměmi Severoatlantického společenství. Jde nejnom o celou strategickou vizi, ale i o základní schopnosti toho, co má NATO dělat.

Evropa a Amerika se stále více rozcházejí v názorech na to, jak a kdy by mělo být užito vojenské síly.

Někteří pentagonští činitelé, jak se zdá, považují NATO za užitečný nástroj pro Washington - proto chce Washington, aby si NATO vybudovalo armádu rychlého nasazení.

Avšak kdyby nějakou dalekou zemi napadla nějaká teroristická organizace, Pentagon by k protiútoku nepoužil Severoatlantické společenství - to by trvalo dlouho a bylo by to složité.

Je pravděpodobné, že uprostřed oslavných akcí v Praze budou takovéto základní otázky ignorovány, uzavírá britský komentátor.