Ovšem američtí vedoucí představitelé mívají podivně sentimentální způsoby. Navzdory tomu však mají Američané stále ještě zuby a vědí, jak jich užít, což ukázaly právě nynější volby. V Georgii apeloval republikánský kandidát C. Saxby Chambliss na spoluobčany, aby odmítli svého senátora, Maxe Clelanda, veterána z vietnamské války, jemuž byly amputovány tři končetiny. "Tento muž," konstatoval Chamblis, "je měkký na nepřátele našeho národa."

Přestože by se dalo očekávat, že člověk s třemi amputacemi bude přirozeně dost proti válce, Chamblis v Georgii nad Clelandem vyhrál na celé čáře, píše autorka.

Bushovo politické vítězství bylo podle britských analytiků hlavně důsledkem toho, že měl vynikajícího politického stratéga Karla Rova, že vyvolal u Američanů obavy z války, kterou jen on sám chce vést, v důsledku podvodů a proto, že Demokraté nebyli schopni řádně vysvětlit voličům podstatu své hospodářské politiky.

Američané však zažili 11. září 2001 traumatickou zkušenost - před jejich očima zahynulo 3000 lidí. Jak vysvětluje etnolog Konrad Lorenz, zažije-li národ takovou traumatickou zkušenost, sjednotí se a začne podporovat toho politika, který zrovna byl u moci. Lorenz tomu říká "imprinting".

Američtí republikáni pochopili, že musejí po 11. září 2001 změnit svou politiku. Demokraté zůstali při starém.

I když před volbami i po nich byla Amerika stále téměř rovnou měrou ideologicky rozdělena, u obyčejných Američanů převládl pocit reálného ohrožení jejich státu. Zajímali se méně o ekonomiku než o přežití národa. Jak je možné, že Demokrati tuto situaci analyzovali tak chybně a byli nepřipraveni na Bushovo drtivé vítězství?

Součástí vize Demokratů se nestala realita války jako hrozby. Demokraté nejsou schopni přijmout představu, že by mohly existovat národy či fundamentalistické organizace, které Ameriku nenávidí.

(Celý komentář je v angličtině zde)