18. 10. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 10. 2002

12 mýtů o hladu ve světě

Proč je na světě tolik hladu? Co s tím můžeme dělat? Abychom mohli odpovědět na tyto otázky musíme se odnaučit mnoho z toho, co nás učili. Pouze když se osvobodíme od pout široce sdílených mýtů, můžeme dosáhnout ke kořenům hladu a podívat se na to, jak s ním můžeme skoncovat. Skutečnými viníky hladu jsou ekonomika, která nedokáže nabídnout každému příležitost, a společnost, která staví ekonomickou zdatnost nad soucit. S autory tohoto textu můžete polemizovat, můžete s jejich argumenty nesouhlasit, vyvracet jim je či je zpochybňovat - anebo i vy můžete začít s mýty bojovat. Jak? to záleží na vás.
podle publikace World Hunger: 12 Myths, autorů Frances Moore Lappé, Joseph Collins a Peter Rosset, přeloženo z publikace Institute for Food and Development Policy Backgrounder, USA

1. MÝTUS:
POTRAVY NENÍ DOST, NESTAČÍ

Skutečnost: Nadbytek, ne nedostatek, nejlépe vystihuje stav zásob potravy ve světě. Produkuje se dostatek obilí, rýže a jiných obilovin, aby pro každého člověka bylo 3.500 kalorií na den. A to vůbec nepočítáme jinou potravu, která se běžně jí - zelenina, luštěniny, ořechy, kořenová zelenina, ovoce, masa živená rostlinami a ryby. Je k dispozici dostatek potravy, aby každý člověk na světě měl 4.3 libry (pozn. překl.: 1 libra=cca 0.45 kg) potravin na den: dvě a půl libry obilovin, luštěnin a ořechů, asi libru ovoce a zeleniny a skoro další celou libru masa, mléka a vajec - dost na to, aby většina lidí ztloustla! Problémem je, že mnoho lidí je příliš chudých na to, aby si mohli koupit snadno dostupnou potravu. Dokonce země, které jsou "nejvíc hladové", mají v současné době dost potravy pro všechny své obyvatele. Mnoho z nich potraviny nebo jiné zemědělské výrobky vyváží.

2. MÝTUS:
ZA HLADOMORY MŮŽE PŘÍRODA

Skutečnost: Je to příliš snadné vinit přírodu. Síly vytvořené lidmi činí lidi stále více zranitelnými vůči výkyvům přírody. Potrava je pro ty, kdo si to mohou dovolit, vždy dostupná; hladovění v těžkých dobách postihuje pouze ty nejchudší. Miliony v jižní Asii, v Africe a jinde žijí na prahu katastrofy, protože byli zbaveni půdy několika málo mocnými, vehnáni do nelítostné pasti dluhů, anebo bídně placeni.

Přírodní jevy jen zřídka kdy vysvětlují úmrtí; jsou pouze poslední ranou, která lidi postrčí za práh smrti. Lidské instituce a politika určují, kdo v těžkých dobách bude jíst a kdo bude hladovět. V Americe mnoho bezdomovců umírá každou zimu chladem, přesto poslední odpovědnost není na počasí. Skutečnými viníky jsou ekonomika, která nedokáže nabídnout každému příležitost, a společnost, která staví ekonomickou zdatnost nad soucit.

3. MÝTUS:
NA SVĚTĚ JE PŘÍLIŠ MNOHO LIDÍ

Skutečnost: Počty narozených rychle klesají na celém světě, protože zbývající oblasti Třetího světa začínají procházet demografickou změnou, kdy počty narozených klesají v reakci na dřívější pokles počtů úmrtí. Ačkoli rychlý růst obyvatelstva zůstává vážnou starostí v mnoha zemích, nikde hustota obyvatel nevysvětluje hlad. Za každý Bangladéš, hustě osídlenou a hladovějící zemi, nacházíme Nigerii, Brazílii nebo Bolivii, kde bohaté zdroje potravy s hladem koexistují. Kostarika, pouze s polovinou osetých akrů na osobu, vykazuje délku života, jeden z indikátorů výživy, o 11 let delší než Honduras a další rozvojové země. Rychlý přírůstek obyvatelstva není hlavní příčinou hladu. Stejně jako hlad sám, má kořeny v zásadních nerovnostech, které lidi (zvláště chudé ženy) zbavují ekonomické příležitosti a bezpečnosti. Rychlý růst počtu obyvatel a hlad jsou endemické ve společnostech, kde vlastnictví půdy, zaměstnání, vzdělání, zdravotní péče a zabezpečení ve stáří jsou mimo dosah většiny obyvatel. Společnosti Třetího světa s dramaticky úspěšným včasným a rychlým omezením vzrůstu počtu obyvatel - Čína, Sri Lanka, Kolumbie, Kuba a indický stát Kerala dokazují, že se musí nejprve zlepšit život chudých, zvláště chudých žen, než se pak lidé rozhodnou mít méně dětí.

4. MÝTUS:
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ VERSUS VÍCE POTRAVY?

Skutečnost: Měli bychom být znepokojeni tím, že krize životního prostředí podemílá naše zdroje pro výrobu potravy, ale přímý vztah mezi naším prostředím a světovou potřebou potravy není nevyhnutelný. Snahy nasytit hladové nejsou příčinou krize životního prostředí. Jsou to většinou velké korporace, které jsou odpovědné za deforestaci a profitují ze spotřebitelské poptávky po tropickém tvrdém dřevu a po exotických nebo mimosezonních potravinových artiklech v rozvinutých zemí. Většina pesticidů používaných ve třetím světě se užívá na dovážené obilí a hraje malou roli při sycení hladových, zatímco v USA se používají na to, aby výrobkům dodaly kosmeticky neposkvrněný vzhled, nejde ale o zlepšení nutriční hodnoty.

Už nyní existují alternativy a mnoho dalších je možných. Úspěchy ekologických farmářů v USA dávají nahlédnout do možností. Nedávný úspěch Kuby při překonání potravinové krize spolehnutím sama na sebe a udržitelným zemědělstvím zřetelně bez pesticidů je jiným dobrým příkladem. Ovšem, že zdravé zemědělské alternativy nepoškozující životní prostředí mohou být produktivnější než ty, které životnímu prostředí škodí.

5. MÝTUS:
ZELENÁ REVOLUCE JE TOU ODPOVĚDÍ

Skutečnost: Výrobní výhody Zelené revoluce nejsou mýtem. Díky novým osivům se ročně sklízí o miliony tun obilí víc. Ale soustředění se úzce na zvyšování výroby nemůže zmírnit hlad, protože se mu nedaří změnit pevně zkoncentrované rozložení ekonomické moci, která určuje, kdo si může koupit další potravu. To je důvod, proč v některých zemích největšího úspěchu Zelené revoluce, Indii, Mexiku a na Filipínách, vzrostla výroba obilovin a v některých případech vzrostl i export, zatímco hlad zůstává a dlouhodobá produktivní kapacita půdy se zhoršila. Nyní musíme zápasit s projektem 'nové zelené revoluce' založené na biotechnologiích, která hrozí dále nerovnost zvýraznit.

6. MÝTUS:
POTŘEBUJEME VELKÉ FARMY

Skutečnost: Velcí vlastníci, kteří kontrolují většinu nejlepší půdy, ji často nechávají ležet ladem. Nespravedlivý farmářský systém nechává obdělatelnou půdu v rukou nejméně efektivních výrobců. Naopak, je typické, že malí farmáři dosahují z 1 akru nejméně 4x-5x vyšší výnos; zčásti je to proto, že obdělávají svou půdu intenzivněji a používají integrované, a často vůči životnímu prostředí šetrnější výrobní systémy. Bez bezpečné držby půdy mají miliony malých nájemných farmářů ve Třetím světě málo stimulace k tomu, aby investovali do zlepšení půdy, střídali druhy obilovin anebo nechali půdu ladem kvůli dlouhodobé úrodnosti půdy. Podrývá se tak budoucí výroba potravy. Na druhé straně redistribuce půdy může podpořit výrobu. Rozsáhlá pozemková reforma významně zvýšila výrobu v zemích tak odlišných jako je Japonsko, Zimbabwe či Taiwan. Studie Světové banky ze severovýchodní Brazílie odhaduje, že přerozdělení zemědělské půdy do malých holdingů by zvýšilo výnos o neuvěřitelných 80%.

7. MÝTUS:
SVOBODNÝ TRH MŮŽE UKONČIT HLAD

Skutečnost: Bohužel, takové formule jako "trh je dobrý, vláda a řízení jsou špatné" nemohou nikdy pomoci k tomu, abychom se dotkli příčin hladu. Takový dogmatický postoj nás zavádí: jako by si společnost si mohla vybrat jednu či druhou stranu. Ve skutečnosti každá ekonomika na světě při rozmísťování prostředků a zdrojů a při rozdělování zboží spojuje trh a vládu. Schopností trhu lze využít pro odstraňování hladu pouze tehdy, když je nákupní síla široce rozprostřená. Takže všichni, kdo věří v užitečnost trhu a vnímají nutnost ukončení hladu, se musí soustředit na podporu ne trhu, ale spotřebitelů! V tom hraje velkou roli vláda: má bránit tendencím směřujícím k ekonomické koncentraci správnou daňovou politikou, úvěry a pozemkovými reformami, aby dodala chudým kupní síly. Tendence poslední doby k privatizaci a deregulaci zcela určitě odpovědí nejsou.

8. MÝTUS:
ODPOVĚDÍ JE VOLNÝ OBCHOD

Skutečnost: Recept, že je třeba podpořit obchod, prokázal nejhlubší neschopnost odstraňovat hlad. Ve většině zemí Třetího světa kvete export, zatímco hlad nedotčeně trvá dál nebo se ve skutečnosti ještě zhoršuje. Zatímco brazilský export sojových bobů vzkvétal, aby nasytil japonský a evropský dobytek, rozšířil se hlad z jedné třetiny obyvatelstva Brazílie na třetiny dvě. Tam, kde většina obyvatelstva byla ochuzena natolik, že si nemůže koupit potravu vypěstovanou na půdě jejich vlastní země, budou ti, kdo mají kontrolu nad výrobními zdroji, orientovat svou produkci na lukrativnější trhy v cizině, aniž by to někoho příliš překvapilo. Export produkce obilovin vytlačuje základní výrobu potravy. Proobchodní politika jako NAFTA (Severoamerická smlouva volného obchodu) a GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) rozehrává pracující lidi v různých zemích jedny proti druhým. Jde o soutěžení v "dosažení dna", kdo bude pracovat za méně peněz, bez odpovídajícího zdravotního zabezpečení či za minimálních ekologických opatřeních. Mexiko a USA jsou takovým případem: Od té doby, co byla podepsána NAFTA máme zde v USA ztrátu 250.000 pracovních míst a Mexiko jich ztratilo 2 miliony. Zároveň je v obou zemích na postupu hlad.

9. MÝTUS:
ONI JSOU PŘÍLIŠ HLADOVÍ, ABY MOHLI BOJOVAT ZA SVÁ PRÁVA

Skutečnost: Jsme bombardováni představami chudých lidí jako slabých a hladových, a tak ztrácíme schopnost vidět to, co je zřejmé: pro ty, kdo mají málo prostředků, už pouhé přežití vyžaduje nesmírné úsilí. Kdyby chudí byli opravdu pasivní, mohlo by z nich přežívat opravdu jen málo. Všude na světě, od Zapatistů v Chiapasu (Mexiko), po hnutí zemědělců v Indii, kdekoli lidé trpí zbytečně, povstávají a jsou na postupu hnutí za změnu. Lidé se nasytí sami, bude-li jim to dovoleno. Není naší věcí, abychom "dávali věci do pořádku" za druhé. Naší odpovědností je odstranit překážky na jejich cestě, překážky, které často vytvořily velké korporace a americká vláda, politika Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.

10. MÝTUS:
HLADOVÝM POMŮŽE ZVÝŠENÍ AMERICKÉ POMOCI

Skutečnost: Většina americké pomoci pracuje přímo proti hladovým. Zahraniční pomoc může pouze podpořit status quo, ne ho změnit. Kde vlády představují jenom elity, naąe pomoc nejen že k hladovějícím lidem nedosáhne, ona přistane u těch sil, které pracují proti hladovým. Naše pomoc se využívá k tomu, aby se prosadila politika svobodného obchodu a svobodného trhu, aby se podpořil export na úkor výroby potravin a také k tomu, aby se prodaly zbraně, které represivní vlády nakupují pro to, aby se udržely u moci. Dokonce první pomoc nebo humanitární pomoc, které tvoří asi 5 procent celkového objemu pomoci, často končí tak, že obohatí americké obilnářské společnosti a nedostanou se k hladovým, a to může nebezpečně podvázat místní výrobu potravin v přijímající zemi. Bylo by lepší využít náš rozpočet zahraniční pomoci na bezpodmínečné prominutí dluhu, protože je to břemeno zahraničního dluhu, které nutí většinu Třetího světa zkracovat základní zdravotní péči, výchovu a programy na odstranění chudoby.

11. MÝTUS:
Z JEJICH CHUDOBY MÁME PROSPĚCH

Skutečnost: Největší hrozbou pro blahobyt převážné většiny Američanů není povznesení a pokrok hladovějících, ale jejich pokračující deprivace. Nízké platy - jak v cizině tak i v městských centrech doma - to může pro většinu Američanů znamenat levnější banány, trička, počítače a rychlé občerstvení ('fast food'), ale za hlad a chudobu těžce platíme jiným způsobem. Vnucená chudoba ve Třetím světě ohrožuje americká pracovní místa, platy a pracovní podmínky, když korporace nacházejí levnou práci v zahraničí. V globální ekonomice to, čeho američtí pracující dosáhli v zaměstnanosti, úrovni mezd a pracovních podmínkách, bude možno zachránit jen tehdy, když pracující lidé budou osvobozeni od ekonomického zoufalství v každé zemi.

Tady doma opatření jako reforma blahobytu vrhají na trh práce více lidí, než jich může pojmout, pod úroveň mzdového minima v případech 'workfare', což stlačuje dolů mzdy těch, kdo jsou na mzdovém žebříčku výše. Rostou počty "pracujících chudých": to jsou ti, kdo mají místo na částečný nebo plný pracovní úvazek za tak nízkou mzdu, že si nemohou dovolit odpovídající výživu nebo bydlení pro své rodiny.

Musíme se sami vzdělávat v tom, co jsou společné zájmy, které většina Američanů sdílí s chudými ve Třetím světě i u nás doma. To nám dovolí soucítit, aniž bychom sklouzli do litování. Při práci pro uprostranění cesty pro chudé, aby se sami osvobodili od ekonomického útlaku, se osvobodíme také.

12. MÝTUS:
OMEZIT SVOBODU, ABY SE UKONČIL HLAD?

Skutečnost: Není teoretický ani praktický důvod pro to, že by svoboda, a tím jsou míněny občanské svobody, neměla být slučitelná s ukončením hladu. Když se podíváme na zeměkouli, nenajdeme žádnou souvislost mezi hladem a občanskými svobodami. Ale jedna zúžená definice svobody - právo na nekonečné hromadění vlastnictví produkujícího bohatství a právo používat toto vlastnictví jakkoli se komu zachce - je v základním protikladu k ukončení hladu. Naopak, definice svobody více odpovídající naší původní zakladatelské národní vizi má za to, že garanccí naąí svobody je ekonomická bezpečnost pro všechny. Takové pochopení svobody je pro ukončení hladu podstatné.


nalezeno na fóru MAI-NOT, přeložila Marta Pešková

                 
Obsah vydání       18. 10. 2002
20. 10. 2002 Irové schválili rozšíření Evropské unie
20. 10. 2002 Předběžné výsledky irského referenda
18. 10. 2002 CIA vydala varování před masakrem v Bali, ale americké ministerstvo zahraničí nereagovalo
18. 10. 2002 Měl by být svržen Saddám Husajn? Jan  Čulík
18. 10. 2002 Co číst k tomu, aby se člověk naučil psát Jan  Čulík
18. 10. 2002 Zákon tvrdé ruky aneb konec demokratů v Čechách Štěpán  Kotrba
18. 10. 2002 Británie dál prodává zbraně
17. 10. 2002 ČTK vydala předběžný seznam uzavírek v době zasedání NATO
18. 10. 2002 Kariérní řád pro učitele Radek  Sárközi
18. 10. 2002 Zákon o referendu schválen aneb podvodná hra na demokracii
18. 10. 2002 Dusnou předvolební atmosféru v Orlové se snaží rozptýlit šéfové několika volebních stran Jaroslav  Hlaváček
18. 10. 2002 "Proč je NATO nebezpečné"
17. 10. 2002 Británie: Nenapadejte Irák!
17. 10. 2002 Vítězství halasné malé hrstky Mark  Twain
17. 10. 2002 12 mýtů o hladu ve světě
16. 10. 2002 Biometrická data z celého světa v rukou české policie: Gross se vyhýbá řádné odpovědi
17. 10. 2002 "Biometrika dosud není spolehlivá a je obtížné ji testovat"
17. 10. 2002 Evropský fotbal se rozhodl radikálně zasáhnout proti rasismu
15. 10. 2002 Média ve střední Evropě "jsou v podstatě stejná jako za komunismu a předtím." Proč?
15. 10. 2002 Jsou k něčemu žurnalistické školy?
16. 10. 2002 Jsou novinářské školy důležité?
17. 10. 2002 Jak se budou chovat média a policie během summitu NATO Radko  Kubičko
16. 10. 2002 Policie podává veřejnosti nepřesné a zavádějící informace
17. 10. 2002 Bramboračka není bujabéza, ale je naše. Česká! Josef  Trnka
1. 10. 2002 Sponzorům OSBL

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
20. 10. 2002 Praha ruší jízdní pruhy pro autobusy!   
18. 10. 2002 Zákon tvrdé ruky aneb konec demokratů v Čechách Štěpán  Kotrba
18. 10. 2002 CIA vydala varování před masakrem v Bali, ale americké ministerstvo zahraničí nereagovalo   
18. 10. 2002 Kariérní řád pro učitele Radek  Sárközi
17. 10. 2002 Vítězství halasné malé hrstky Mark  Twain
17. 10. 2002 12 mýtů o hladu ve světě   
17. 10. 2002 "Biometrika dosud není spolehlivá a je obtížné ji testovat"   
17. 10. 2002 Fond národního majetku udělil zakázku na 3 mld Kč bez výběrového řízení   
17. 10. 2002 Bramboračka není bujabéza, ale je naše. Česká! Josef  Trnka
17. 10. 2002 Jak se budou chovat média a policie během summitu NATO Radko  Kubičko
16. 10. 2002 Britští soudci chtějí hájit nepopulární menšiny   
16. 10. 2002 Biometrická data z celého světa v rukou české policie: Gross se vyhýbá řádné odpovědi   
16. 10. 2002 Jsou novinářské školy důležité?   
15. 10. 2002 Smutné tiky Jan  Čulík
15. 10. 2002 Vysoce úspěšný nový lék proti srdečním chorobám