Rozpor Západu

Západ totiž není schopen uvést do souladu své racionálně-kritické a ekonomické myšlení. Moderní doba se zrodila oslavením rozumu: "Odvažte se myslet", učil Kant. Ale naše ekonomika může žít i fungovat jen za předpokladu jeho naprostého popření. Důležitou v ní není kritická racionalita, ale oddaná důvěra v hesla tržní ekonomiky, jejíž dogmata vstoupila na místa starých dogmat náboženských.

Přijaté autoritářství mívá ohromující účinnost a přesvědčuje svými výsledky, pokud se nikdo neptá na cenu, kterou se za ně platí. Ekonomika proto umlčela kritický rozum stejným způsobem, jak to činilo dříve náboženství. Vyrazila proti kritice se stejnými exkomunikacemi a upadla nevědomky do stejného fundamentalismu, který si již není vědom své vlastní nekritičnosti.

Západ se dostal již i do rozporu mezi ekonomikou a modernou. Moderna objevila důstojnost lidských bytostí a jejich vzájemnou rovnost. Ale sami otcové moderny, Voltaire a Montesquieu, znevážili ideály které sami hlásali, připouštějíce z ekonomických důvodů oprávněnost otroctví a obchodu s otroky, neboť to bylo nezbytné pro zachování cen cukru a kakaa. Redukovali tím původně obecné ideály moderny výlučně pro oblast západního světa.

Západní kultura se však i k tomuto rozporu postavila naprosto nekriticky. Není dovoleno svobodně myslet, a to ani o dogmatech, tím méně pak o zájmech mocných hospodářských subjektů, které jsou těmito dogmaty podpírány.

A tak zatím co západní teorie zaplnila svět svými humanitními ideály, západní praxe prosadila v uplynulých letech názor, že politické cíle (a politické cíle jsou vždy ve službách účelů ekonomických) ospravedlňují jakékoliv prostředky včetně smrti nevinných lidí. Nejde přitom jen o ukrutnosti spáchané v Iráku, ale o obdobné surovosti například při invasi do Panamy za cenu 3000 mrtvých s cílem zajmout "zrádného" spojence, o bombardování Sudánu, organizování "kontras" v Nicaragui, které ponechalo zem utopenou v naprosté bídě, nebo o výslovnou podporu zločinů Pinochetových v Chile. Vedle kterých stojí politováníhodná zbabělost Evropské unie, zapomínající na své proklamace o ochraně lidských práv z obav před hospodářskými sankcemi USA.

Máme proto právo se divit, je-li nám odpláceno stejnou mincí? Navíc jsme tento způsob prosazování "politických" cílů nejen uvedli do praxe, ale vymyslel i jeho ospravedlnění: Naše války jsou vždy totálním dobrem proti absolutnímu zlu. A president Bush junior tento přístup dovršil, když hovořil o své "nekonečné spravedlnosti" a o "válce dobra proti zlu".