Nejbohatší zemí bývalé "východní Evropy" je Slovinsko a proti němu má podle společnosti BBC Evropská unie nejmenší množství námitek. Životní úroveň ve Slovinsku s jeho dvěma miliony obyvatel je téměř na úrovni Řecka či Portugalska a Slovinsko by mohlou vstoupit do EU hned.

Na opačné straně spektra stojí Polsko se 40 miliony obyvatel, s relativně nízkými příjmy a obrovským a neefektivním zemědělským sektorem. Začlenit Polsko do EU bude nejobtížnější a zdroje v Bruselu konstatují, že Polsku je nabízeno členství v EU nikoliv proto, že by bylo na vstup připraveno, ale z politických důvodů. Hlavními problémy Polska je korupce, slabá administrativa a stagnující hospodářství. Vysoká nezaměstnanost také trvá na Slovensku a na Litvě, které jsou také kritizovány za rozšířenou korupci.

České republice se trochu podařilo restrukturalizovat svou ekonomiku, kterou dosud poškozovala korupční praxe a pochybné vlivové sítě, konstatuje BBC. Česká republika nyní téměř dosahuje úrovně Maďarska, které si vede už dlouhodobě dobře, avšak Maďarsku se nyní dostalo varování ohledně diskriminace své romské komunity. Stejného varování se dostalo České republice a Slovensku.

Je rozšiřování EU populární?

I když rozšiřování EU nabízí příležitosti novým i starým členům EU, nedostává se mu nutně všeobecné podpory, píše list Guardian. Firmy v zemích bývalého sovětského bloku budou muset konkurovat zavedenějším podnikům na Západě a nižší náklady na pracovní síly na Východě mohou vést k poklesu zisků na Západě. A stejně jako jinde v Evropě vznikne pravděpodobně odpor vůči tomu, co mnozí budou považovat za omezování národní suverenity.

Nové členské země však obdrží regionální pomoc pro hospodářský rozvoj a pro rozvoj infrastruktury a to zřejmě povede ke zvýšení popularity EU. O tyto peníze přijdou země jako Portugalsko, Španělsko, Irsko a Řecko, které je dosud dostávaly.

Každá kandidátská země musí zaručit demokracii, lidská práva, zákonnost a fungující tržní ekonomiku. Musí také dokázat, že podporuje cíle politické, hospodářské a měnové unie. Kromě přechodu k tržní ekonomice se bývalé země sovětského bloku musejí vyrovnat s otázkami hospodářské stability, ekologie, obchodu, zemědělství, zaměstnaneckých práv a celé řady dalších záležitostí.

Úspěšné žadatelské země musejí přijmout 80 000 stran práva Evropské unie, rozšířit vládní byrokracii tak, aby dokázala jednat s Bruselem a být schopny přímo konkurovat západním firmám. Musejí posílit své soudnictví a uzavřít své vnější hranice.

Dva územní problémy

Turecko pohrozilo, že anektuje severní Kypr, pokud řecká část toho ostrova vstoupí do EU. Tomu se lze vyhnout pouze tak, že by do EU musel vstoupit celý Kypr.

Druhým problémem je Kaliningrad - část ruského území mezi Polskem a Litvou. Pokud by obě země vstoupily do EU, Kaliningrad by se v podstatě stal ruským ostrovem v Evropské unii. V současnosti se jedná o tom, zda Rusové budou smět do Kaliningradu jezdit koridorem před Evropskou unii.

Kolik to bude stát?

Většina lidí poukazuje na to, že výdaje na rozšíření EU nelze dost dobře kvantifikovat, ale že nefinanční výhody - politická a hospodářská stabilita, bezpečnost atd., daleko převyšují finanční cenu. Jeden poslanec Evropského parlamentu uvedl, že nynějších 15 členských zemí bude rozšíření EU stát 67 miliard liber, avšak to je jen desetina částky, kterou Německo vydalo na své vlastní sjednocení.