Podnětem kritického zájmu (článek publikovaly Britské listy a Redhot) o tuto společnost bylo především podepsání "mediálního partnerství" s Národní galerií, které nadále považuji za čin hrubě znehodnocující jméno Národní galerie. Art. cz i NG reagovaly zde a zde v příloze na můj článek z prosince 2001 podrážděně, přičemž nikdo z nich nebyl schopen vyvrátit a nebo alespoň korigovat argumenty Britských listů.

Ukázalo se, že je firma Art.cz velmi nejistá, neboť není schopna komunikovat přesvědčivě s veřejností a v podstatě vůbec nechápe citlivost otázek, souvisejících s vlastní sebereflexí. Firma Art.cz se zakonzervovala v uraženém pokrytectví: Kdo si tento článek pozorně přečte a podívá se na stránky Art.cz - nemůže prostě jednoduše věřit tomu, co pan Paul píše, sdělil na diskusi 24.12.2001 Ondřej Soukup, manažer Art.cz a jednatel firmy Hydrotherm s.r.o, jejíž hlavní činností je konzultační a poradenská služba v oboru těžby podzemní vody.

Na pomoc nikdo z odborníků nepřišel

"Svůj názor na nastalou situaci vyjádří několik renomovaných výtvarníků a kunsthistoriků," sliboval tehdy manažer Ondřej Sýkora, ovšem ti se vůbec nedostavili. Dovolával se příznivců výtvarného umění : "Díky Vašim nestranným a přímým názorům bude pak více zřejmé, jak se věci skutečně mají." Ani o ně se však nemohl opřít, protože diskuse na webu Art.cz jejich stanovisko až na výjimky vůbec nepodpořila. Taktika osobního útoku a diskreditace mé osoby jako závistivého a neúspěšného autora nevyšla.

Naopak třeba výtvarník Jiří David mi ve svém dopise mimo jiné napsal : "Dnes mi volal Petr Pokorný ohledně Art.cz, kde se vede nějaká diskuse nad Tvým článkem v Redhotu. Přitom jsem zjistil, že mne bez mého vědomí prezentují na svých stránkách. Což absolutně nechápu, nejen prezentují, ale i prodávají, což je tedy absurdní. Tak jsem jim napsal, ať mne dají pryč." Podobně reagovala i Akademie výtvarných umění:

"Vyjádření Akademie výtvarných umění v Praze, 23.01.2002 14:10:35.00 CET. Akademie výtvarných umění v Praze jako veřejná státní instituce neuvažuje o spolupráci se soukromou internetovou galerii art.cz. K prezentaci a informaci o činnosti zřídila AVU v souladu s vysokoškolským zákonem vlastní stránky. Pokud jde o studenty a pedagogy prezentované na stránkách www.art. cz, jedná se výhradně o jejich soukromou aktivitu. Jarmila Kovandová, Akademie výtvarných umění.

Kydat hnůj na Knížáka nebudete!

Z toho, jak Art.cz vyhodnotila fakty podloženou kritiku, je zřejmé, že celý projekt je jen nafouknutá bublina. Ve skutečnosti jde o velmi amatérskou práci, což je také patrné na mnoha příkladech z komunikace s veřejností. Ondřej Sýkora 9. 6. 2001 vyzval v souvislosti s chystanou prezentací Milana Knížáka na Art.cz návštěvníky fóra k diskusi na téma, jak se jim Knížákovi práce líbí a jaký mají na něj názor. "Vystavené malby a zejména Portrét se mi vůbec nelíbí!", sdělil například svůj postoj MC.

"Co to je líbí? Jaká máte kritéria pro výtvarno, pokuste se alespoň o několik stanovení. Jinak se budeme pohybovat ve vědním oboru, zvaném "dojmologie," obořil se na něho kurátor Art.cz zřejmě netuše, že není hloupých odpovědí, ale jen hloupých otázek. "Domnívám se, že kydat hnůj na pana Knížáka je dnes samo o sobě kýčem, laciným žvástem a tendenčním pseudobontonem," vzkázal Wagner diskutujícímu, který ironicky argumentoval nedostatkem informací o řediteli Národní galerie.

"Strašně jste mě zklamal," vzkázal mimo jiné diskutující Wagnerovi a celý spor pomyslně uzavřel Ondřej Sýkora: "Jsme již respektovaná galerie jak mezi umělci, tak mezi kupci".

Mezi umělci se ovšem chová Art.cz neseriózně i v prezentaci výtvarníků, z nichž mnozí, které nabízí v tištěné reklamě, nejsou vůbec na internetových stránkách zastoupeni. Jde kupříkladu o Petra Nikla, Richarda Kočího a Jiřího Načeradského. Petra Nikla "vykazovala" Art.cz téměř od samého počátku, ale nikdy ho ve své galerii v seznamu umělců neměla.

Něco jiného jsou anotace výstav na úvodní straně, které výtvarníci prakticky nemohou nijak ovlivnit. V případě uvedení Jiřího Načeradského mezi výtvarníky Art.cz se skutečně jedná o pirátskou akci, neboť tento již uznávaný a na uměleckém trhu usazený autor má exkluzivní smlouvu s kamennou galerií Peron, která ho výhradně zastupuje. Podle slov galeristy Jana Macha z Peronu, nebyla s Art.cz v presentaci Jiřího Načeradského podepsána žádná dohoda.

Uražený chlapec odpověděl jen na sedmou otázku

Respekt Art.cz není samozřejmě potvrzen ani umístěným logem Národní galerie. Zajímavý názor k tomu zazněl rovněž z jejich fóra : "Knížák neměl ani potuchy o co se jedná, na něj tam tlačili s nějakým papírem, kterým byla internetová "story", sponzorské přísliby a vysvětlivky, že nikdo nic neztrácí. ART.cz cucá z NG prestiž a NG ztrácí renomé, když se hlásí ke "středoproudé" komerční galerii, navic kurátorované společensky nevýznamným R. Wagnerem. Nezajímají mě příliš názory z internetových fór, citace uvádím hlavně proto, že názory návštěvníků si Art.cz velmi považuje.

Jako malý kluk si ale musel připadat Ondřej Sýkora v momentě, kdy po zveřejnění kritiky v minulém týdnu opět "na just" instaloval na web Art.cz velké logo Národní galerie, aby pak do fóra BL vítězoslavně napsal : "Logo NG je stále na svém místě, porucha není na našem přijímači"! Nic na tom ovšem nemění fakt, že 2.3.2002 již logo Národní galerie na webu Art.cz nebylo a nebylo tam ani 5.6.2002.

Je evidentní, že Art.cz nebo NG odstraněním loga uznali kritiku z prosince 2001, jakkoliv to Sýkora nechce před čtenáři BL uznat. To samé se týká i nápisu na hlavní stránce, kde se uvádí že, cituji : "V případě Vašeho vážného zájmu můžete vybrané dílo shlédnout v prostorách naší kanceláře, popř. nezávazně zajistíme širší nabídku od Vámi vybraného výtvarníka." Lze doložit, že ještě v průběhu publikování naší kritiky tento nápis zde nebyl umístěn.

Samozřejmě máme kritéria, ale neumíme je vysvětlit

Podnikatelská filozofie Art. cz je zřejmá, prodávat umění, avšak vysoké ceny většinou neodpovídají postavení umělce, jsou chaotické a náhodně stanovené. Kriteria pro tvorbu ceny zde neexistují a cenová politika je přes veškerá deklarování žádná: "Jsme, na rozdíl od většiny ostatních galerií, tolerantní vůči umělcům a cenám, které si sami stanoví. To je každého věc, každý si cení své práce na základě řady, často privátních okolností. Jestliže se - v případě, že nadsadí ceny neúměrně vysoko - neprodává, je to jeho problém", píše na fóru Radan Wagner. Takový to přístup je samozřejmě podvod na klientech, neboť ceny děl mají být stanoveny podle jasných kriterií pozice autora na české výtvarné scéně. To, že to tak není, Wagner následně potvrzuje, když říká, že, cituji: "Nesnažíme se nutně vyvolávat v lidech unikátnost vybraného výtvarníka. Naopak: nabízíme širokou škálu (samozřejmě v pevně stanovených kvalitativních mantinelech) projevů současného českého výtvarného umění." Když jsme se zeptali jaké že jsou to mantinely, nikdo neodpověděl. Proč také, sami to nevědí.

Pouze hezká slova a mazání medu kolem pusy, to jsou základní pilíře marketingu Art.cz, přičemž způsob "obchodní" komunikace s potencionálními klienty je až naivní :"Investice tohoto druhu je příjemná pro duši i naše potomky. Sám nakupuji pravidelně," píše například značka F.G. (patrně nikoliv Fabiano Golgo) 26.06.2001 a Sýkora mu odpovídá : "Rád bych se Vás zeptal, jaký druh umění nakupujete a zda-li se Vám něco na Art.cz líbilo tak, že máte pocit, že to musíte vlastnit?

Jinak se zase ptá pana Sýkory Jiří Neumann : "Tak kdypak jste naposledy něco prodal? Abych byl konkrétní "? Radan Wagner odpovídá : "Na zájem kupců si nemůžeme vcelku naříkat. Konkrétně - včera jsme prodali, předevčírem též, zvláště minulý týden byl úspěšný. Nejde to takto každý den, samozřejmě, ale jak vidíte zájem je." Každému myslícímu čtenáři je z tohoto rozhovoru zřejmé, že konkrétní příklady pana Wagnera jsou naprosto přesvědčivé.

Každý ať si tu prodává, za kolik chce

Art.cz se velmi bránila označení "supermarket", přestože často používá stejných reklamních fint: "Vánoční výprodej 20 % !!! 20 procentní sleva bude poskytnuta při zájmu o koupi jakékoliv fotografie Gábiny Fárové. Ceny na webu jsou původní a sleva se bude počítat z nich." Pochopitelně Art.cz neřekla jak to myslí s "původními cenami", ale podle vyjádření Radana Wagnera lze mít za to, že její ceny jsou jednoduše původní proto, že si takové sama určila. Přitom byly tak vysoké, že i po tzv. 20 procentní slevě byla její díla stále předražena. Za částku přesahující i 27 tisíc nenabízí svá díla k prodeji leckterý renomovanější fotograf. Totéž se týkalo akce "Zoubek za 100.000,--" při níž Art.cz inzeroval "mimořádnou příležitost" koupě plastik Olbrama Zoubka. Zkušení sběratelé výtvarného umění jsou ale schopni sami posoudit "výhodnost" takové nabídky.

Paradoxní je, že v normálních supermarketech se snaží udržovat alespoň trochu přijatelné ceny, zatímco Art.cz se i cenově chová jako vybraný luxusní obchod a má také luxusní nabídky. Například 2.11.2001 publikovala firma Art.cz tuto výzvu : "Sochaři - studenti či profesionálové - zabýváte se figurální plastikou? Tvoříte ženské akty? Máme po Vás zajímavou nabídku. Hledáme vhodnou plastiku ženského aktu v životní či lehce podživotní velikosti. Socha by měla být provedena nejlépe v bronzu. Máte-li zájem o prodej, ozvěte se nám !!! 2. Další nabídka je plastika zhotovená z bronzu či dřeva vhodná do prostoru výklenku z osvětlením shora. Plastika by měla být tyto atypické rozměry: max. 160 cm výška a max. 40 cm šířka a hloubka. Tato nabídka je termínově omezena a to do 29.11.2001." Jak to dopadlo odmítli zástupci Art.cz říci, přestože jinak informují o všem, co je může zviditelnit.

Galeristou bez odpovědnosti a rizika

Při každé příležitosti operuje Art.cz mnoha výhodami, které nabízí internetová galerie a internetový prodej výtvarného umění jak pro výtvarníky, tak pro kupujícího. Potíž je v tom, že k provozování galerie na netu není potřeba mnoho sil a především odpovědnosti ani rizika. Jenomže ta je právě to, čeho si každý zkušený sběratel výtvarného umění cení, neboť míra odpovědnosti obchodníka je hodnota, kterou kupující dostává i s obrazem. Internetová galerie ale nemá žádnou odpovědnost vůči umělcům, které prezentuje.

Pokud Art.cz mluví v této souvislosti o zastupování umělců, či dokonce o kmenových autorech, je to jen obchodní finta. Na západ od nás totiž podepisují galeristé s umělci exkluzivní smlouvy, na jejichž základě se jim dostane plný servis - propagace na výstavách, veletrzích s uměním atd., včetně ročního či několikaletého paušálu tak, aby umělec byl schopen věnovat se tvorbě bez existenčních starostí! Míra odpovědnosti je v takovém to vztahu zřejmá a je vytvářena hlavně s ohledem na zákazníka, mluvíme-li o obchodu s uměním.

Firmu Art.cz representují tři lidé: Obchodní a marketingový manažer Ondřej Sýkora, ekonom Tomáš Lexa a malíř- kunsthistorik Radan Wagner. Podle ARESu má Art.cz pouze jediného vlastníka - podnikatele na živnostenský list - p. Ondřeje Sýkoru z Pardubic, přičemž jeho privátní adresa je i sídlo firmy. Nutno říci, že pobočka firmy která sídlí v Praze Na Pankráci vykazuje skutečně činnost, odpovídající podnikatelskému záměru. Nachází se v prostorách společnosti SAS Institute, která je jedním ze dvou hlavních partnerů Art.cz a kromě e-inteligence a know-how jí poskytuje i střechu nad hlavou. Právní subjektivita Art.cz je ale veřejná obchodní společnost s pobočkou v Praze, nicméně v obchodním rejstříku o ní není kupodivu žádná zmínka. Na svých webových stránkách nemají archiv (rubrika Art-news zmizela hned po kritice v Redhotu a Britských listech), takže předchozí články, tiskové zprávy a jiné informace nejsou dostupné.

Jsme nejlepší internetová galerie a s nikým se nebudeme bavit!

Britské listy samozřejmě odpověď na deset otázek nedostaly, přestože mnohé z nich mohly čtenářům přiblížit jen to, co už zástupci firmy frázovitě papouškují stále dokola. To na tento podnik jednoho muže nevrhá vůbec pěkné světlo a sám neochotou odpovědět (proč asi?) otevírá prostor pro zbytečné spekulace.

Vzhledem k neexistenci zveřejněné výroční zprávy, kterou publikuje každá seriozní společnost, nemá nikdo možnost přesvědčit se o věrohodnosti tvrzení, kterými Art.cz neustále masíruje své okolí. Zůstávají tedy jenom prázdná slova, jako velmi primitivní způsob komunikace, založený pouze na jednostranné důvěře veřejnosti.

Dokladem toho je i odpověď pana Sýkory na dopis (autor nechce být jmenován), který se týkal deseti otázek Art.cz. Mimo jiné se v něm píše : "Na otázky nikoliv Britských listů ale p. Paula jsem odmítl odpovědět a je to mé právo. Již nyní jsme zřejmě galerie s největším obratem (stačí se zeptat výtvarníků, kteří tuto informaci potvrdí) v ČR a není v našem zájmu odpovídat na takovéto diskrétní otázky, když to z žádného zákona nevyplývá a tudíž nejsem povinen se nikomu zpovídat ani cokoliv komentovat i když se od pana Paula jako již tradičně jedná o bludy a nesmysly (ovšem to již zkušený návštěvník BL ví)." Pan Sýkora sice nemusí vědět, že jsem redaktorem Britských listů, nicméně čtenář (aniž by musel obíhat výtvarníky) si úsudek o ověřitelnosti podobných reklamních blábolů může udělat sám.

Konec dobrý, všechno dobré

Majitel Art.cz v souvislosti s presentací na veletrhu Tendence 2001 návštěvníkům své virtuální galerie 14.9.2001 do fóra mimo jiné napsal : "Jistě jste zaznamenali, že se Art.cz bude účastnit veletrhu TENDENCE 2001 v sekci ARTEXPO (mimochodem budeme tam prodávat grafiky za zcela výjimečné ceny). Tímto Vám nabízíme možnost zúčastnit se tohoto veletrhu s námi. Jak se zúčastnit? To je lehké.

Zanechte na našem fóru slogan či motto, které by dokonale charakterizovalo Art.cz. Každý den vybereme výherce a pokud se nám některý z Vámi zaslaných spojení zalíbí, použijeme ho v naší mediální kampani. Hurá do hry, hurá na veletrh.", vyzval emotivně návštěvníky Ondřej Sýkora "Od pólu k pólu, nás se nezbavíte - Art.cz" napsal Pepa, zatímco Helena Caudrová již byla poetičtější : "Art.cz, vybavím si tě hned." Nevíme jaký slogan z těch jediných dvou nakonec zástupci firmy vybrali, nicméně již nyní se mi chce společně s panem Sýkorou zvolat: "Hurá do hry! Hurá na Art.cz!"