Arabský svět trpí absencí politické svobody, je izolován od světa myšlenek, utlačuje ženy, věda a hospodářský rozvoj jsou ochromeny. Těmito slovy přesně charakterizuje nová zpráva OSN neplodný, zkostnatělý život v mnoha arabských zemích. Tuto Zprávu OSN o rozvoji arabského světa vypracovali sami arabští intelektuálové a částečně ji sponzorovala Arabská liga, takže není možné, aby ji arabští diktátoři a oligarchové ignorovali. Přesto ji však ignorovat budou, napsal Robert Fisk v deníku Independent. Protože právě umrtvující, často krutá vláda těchto režimů už dlouho využívá záminky izraelsko-palestinského konfliktu, aby na neurčito odkládala demokratické reformy.

Zpráva OSN, která byla zveřejněna v Káhiře 2. července, se týká 22 arabských zemí, v nichž žije 280 milionů lidí. Zpráva kriticky poznamenává, že je arabský svět "bohatší než je rozvinutý".

Je ironické, pokračuje Fisk, že byla tato zpráva zveřejněna v době, kdy se v Bejrůtu konala konference UNESCO, která dospěla k téměř totožným závěrům. Mluvčí odsoudili "zaostalý narcismus" arabského světa, to, že arabský svět nedokázal vytvořit společnost, v níž by byl prostor pro sebepochybnosti, že je to svět, který zakazuje vyučování filozofie na univerzitách, protože - jak konstatoval marocký univerzitní profesor Mohammed Sbila - "je filozofie symbolem uvědomění si světa kolem sebe a není pro ni nic svaté".

Věda je v komatu, stejně tak technologie. Výzkum a vývoj většinou neexistují, Intelektuálové se vyhýbají represivním, uzavřeným společnostem arabského světa. Polovina všech arabských žen je negramotných a úmrtnost matek při porodu je čtyřikrát vyšší než ve východní Asii.

Rima Hunaidiová, bývalá jordánská ministryně, se vyjádřila, že požádala autory zprávy, aby zjistili, proč je arabská kultura tak zaostalá". Většina Arabů se však bude divit, proč trvalo celý rok, než přišli autoři zprávy s odpovědí. Stačí přece jen pohlédnout na události v arabském světě za minulý týden. V neděli pověsil Kuvajt, navzdory žádostem od Amnesty International o milost, tři Bangladešany, odsouzené za vraždu, a pak vystavil jejich mrtvoly na šibenici. V Egyptě bijí policisté islámské voliče, kteří se snaží hlasovat při zfalšovaných volbách.

V Sýrii byl odsouzen jeden intelektuál do vězení proto, že řekl, že by se měla země více otevřít demokratické diskusi. V Jordánsku byli varováni odboráři, aby se nepletli do politiky, po demonstracích, požadujících bojkot Spojených států. S výjimkou jediné země - Sýrie - jsou všechny tyto arabské státy "přáteli" Západu.

I ve Francii máme případ generála Chalida Nezzara, jednoho z nejvyšších představitelů alžírského režimu, který pohnal k soudu důstojníka alžírské armády za to, že ho "pomluvil" v knize o špinavé válce v Alžíru. Habib Souida, tento bývalý voják, svědčil u soudu o tom, jak vojáci polili patnáctiletého chlapce benzínem a upálili ho. Avšak generálu Nezzarovi, který uprchl z Paříže před občanskými soudními spory, kdy byl obviněn z mučení, bylo nyní dovoleno vrátit se zpět. A v Alžírsku pochválil španělský ministr zahraničních věcí, jménem Evropské unie, "podstatný pokrok při ochraně lidských práv".