K vítězství přivedl ODS v krajských volbách v roce 2000 tehdejší ostravský primátor a nynější krajský hejtman Evžen Tošenovský, který si během svého působení na radnici získal nemalý respekt u široké veřejnosti. Dokonce ho má u ní i dnes větší než u mnoha svých stranických kolegů. Člověka s podobnými předpoklady občanští demokraté před volbami do Poslanecké sněmovny nenašli. V posledních sněmovních volbách v roce 1998 byl jejich lídrem v bývalém Severomoravském kraji předseda ODS Václav Klaus, který byl tehdejšímu lídrovi ČSSD Miloši Zemanovi důstojným soupeřem. Oba získali u zdejších voličů přibližně stejný počet preferenčních hlasů. V právě skončených volbách Martin Říman, který Klause v roli lídra nahradil získal 6.539 přednostních hlasů, ale jeho sociálně demokratický soupeř Lubomír Zaorálek 17.948 preferencí.

Je třeba přiznat, že v uplynulém období, se vládě ČSSD přes všechny potíže některé problémy řešit dařilo. I když se nepodařilo významně v kraji snížit nezaměstnanost, bez konkrétních opatření vlády by dnes byla podstatně vyšší. Podařilo se konečně hnout i s letitým problémem budování dálnice D-47 do Ostravy a na polskou hranici. Do regionu se podařilo přivést první významné zahraniční investory a vytvořit stovky nových pracovních míst.

To lidé v regionu vědí a cítí. A například v Karviné dosud nezapomněli na neurvalou kritiku místopředsedy ODS Ivana Langra, který je ještě předloni veřejně kritizoval na tiskové konferenci v Ostravě za údajné megalomanské projekty, jakým je úspěšná průmyslová zóna Nové Pole v Karviné.

Langrova kritika zazněla v době, kdy iniciátoři projektu propadali beznaději a ztrátě sebedůvěry protože se jim přes mimořádné úsilí nedařilo do lokality přivést investory. Naproti tomu se jim povzbuzení a výzvy k trpělivosti dostalo od tehdejšího místopředsedy ČSSD Vladimíra Špidly. Dnes zde už úspěšně působí tři zahraniční a jedna česká společnost.

Lidé z vedení ODS, kteří byli nejaktivnějšími kritiky kroků ČSSD, které by si spíše zasloužily uznání, byli před volbami nejvíce vidět v médiích. Kandidáti ČSSD politiku vlády obhajovali a měli nepochybně snadnější roli. Jejich argumentace byla podpořena zkušeností jejich posluchačů a voličů.

Přesto všechno si myslím, že pro občany, kteří šli do volebních místností, byli nejdůležitější lidé, kteří figurovali na jednotlivých kandidátkách. Preferenčními hlasy pořadím, o kterém rozhodly vnitrostranické primárky, dostaly možnost zamíchat.V řadě případů toho voliči využili a přesvědčili se, že žádné místo na kandidátce není nevolitelné. Důsledkem pak bylo, že ani lídr Koalice, dosavadní poslanec Zdeněk Kořístka z Unie svobody do Poslanecké sněmovny nezasedne, a kandidáti, kteří byli na tzv. nevolitelném pátém a šestém místě Josef Vícha a Vilém Holáň poslanecký mandát získali.

A rozhodně nejenom proto, že by je jenom jejich straničtí kolegové upřednostňovali, jak se dnes ozývá z řad Unie svobody. Oba zvolení kandidáti mají u veřejnosti daleko příznivější pověst než poražený Zdeněk Kořístka.

Na nízké volební účasti 55,2 procenta má nemalý podíl i vítězná ČSSD. Řada jejich tradičních voličů nešla k volebním urnám proto, že byla nespokojena s tím, že se na kandidátce objevil kontroverzní ministr Petr Lachnit často kritizovaný za své aktivity v médiích anebo bývalý senátor Alfréd Michalík, který na Karvinsku neuspěl předloni v senátorských volbách a nedostal se ani do druhého kola.

Voliči tak dali zřetelně najevo sociálním demokratům, že ho v Parlamentu nechtějí. Přesto ho sociálnídemokraté nyní zařadili na svoji kandidátku. Levicový volič, který s tím nesouhlasil, proto zůstal raději doma anebo z trucu šel volit komunisty.