Bezpečné právní prostředí pro podnikatele znamená také záruky nedotknutelnosti jejich osob a majetku a tomu odpovídající služby represivních orgánů. V tomto směru není situace zdaleka uspokojující. Upozornil jsem Vás již dříve např. na můj vleklý zápas s orgány ministerstva vnitra a spravedlnosti o usvědčení a postavení před soud pachatelů trestné činnosti, která podstatnou měrou ovlivnila zánik mé docela slibně se vyvíjející malé firmy.

Úplné vyloupení (včetně vnitřního zařízení) a zdemolování prodejny a restaurace v centru Prahy bylo pro policii tak málo zajímavé, že se z počátku vůbec nezabývala trestním oznámením a přivedla případ (možná úmyslně) do stavu důkazní nouze, na který se již šest let vymlouvá. Lákání "vratných" mnohatisícových záloh na náklady předstíraného obstarávání zahraničních úvěrů a vystavování nekrytých bankovních šeků ruskými "podnikateli" z okruhu Sevy Mogileviče ohodnotil vyšetřovatel jako obchodněprávní pochybení. Oba pachatelé, kteří napáchali milionové škody, jsou nestihatelní a získali za panování sociálnědemokratických ministrů status uprchlíka. Tím např. získali možnost volného pohybu po zemích, do nichž máme bezvizový vstup. Jejich "podnikání", které provozují na mezinárodní úrovni, tak bylo podstatně ulehčeno. Oba zmíněné trestní případy vznikly v době působení koaliční vlády Václava Klause, na přelomu let 1996 a 1997, ale dvě třetiny jejich průběhu spadá do působnosti sociálnědemokratické vlády. V té době se orgány ministerstva vnitra dopustily dalších nehorázností. Například mou stížnost na podivný způsob (ne)vyšetřování vyloupení prodejny vyhodnotil vyšetřovatel III. odboru Úřadu vyšetřování pro ČR jako podnět k zahájení trestního stíhání policistů, kteří se případem zabývali. Věc pak postoupil Úřadu vyšetřování hl.m.Prahy, který se necítil vázán právním názorem vyššího stupně a věc vyřídil jako oprávněnou stížnost. Omluvil se mi písemně za špatnou práci vyšetřovatele a slíbil nápravu. Samozřejmě se nezměnilo vůbec nic a případ není dosud uzavřen. O intenzitě zájmu o případ vyloupené prodejny svědčí skutečnost, že dva hlavní podezřelí byli za šest let již dvakrát u výslechu, přičemž jeden z nich opakovaně odmítá výpověď, aby si nepřivodil trestní stíhání.

Oba sociálnědemokratičtí ministři vnitra neudělali nic proto, aby se přístup policie k těmto trestním kauzám zlepšil. Naopak se velmi zajímali o to, kdo je ten neodbytný stěžovatel, který nechce zapomenout na utrpené příkoří a dožaduje se dořešení obou trestních kauz. Oba dva si nechali zpracovat o mně zprávu, na jejímž pořízení pracoval vysoký důstojník prací přetíženého Úřadu vyšetřování pro ČR. Ústavní listina i zákon o policii zakazují policii shromažďovat informace o občanech mimo rámec proti nim vedeného trestního řízení. Sotva však může odepřít splnění ministrova požadavku. Pokud bych pominul hledisko právní problematičnosti takového ministrova pokynu, domnívám se, že mám právo si přečíst, co pan podplukovník z ÚV pro ČR o mně pánům ministrům sdělil a případně se ke zprávě vyjádřit. Požádal jsem proto v červenci 2001 pana ministra Grosse o vydání obou zpráv a upozornil jsem později na případ i další ústavní činitele. Pan ministr mi dosud na opakovaný požavek neodpověděl a zprávy mi nevydal.

Můj případ není ojedinělý. Pokud by ministři vnitra Vámi vedené vlády měli k ochraně majetkové a osobní bezpečnostni malých podnikatelů přistupovat stejně jako pánové Grulich a Gross, bylo by snad lépe nepodnikat.

Srdečně zdraví

Zdeněk Jemelík