Cílem socialismu totiž bylo jen vyvlastnit bohaté třídy, nikoliv je vyvraždit. Zbraněmi socialismu jsou generální stávka a odbory, nikoliv antrax a jaderné bomby. Cílem socialismu je žít v dostatku, nikoliv aby lidé si těžce museli shánět zbytky nedostatkové potraviny ve válkou zničených městech. Socialismus byl poslední šancí jak porazit terorismus tím, že odstraní podmínky, které terorismus plodí.

Že by tomu bylo tak, že tím, že kapitalismus nad socialismem zvítězil, uřízl si i pod sebou větev? Co když si vládci likvidací socialismu zlikvidovali něco, co mohlo zaručit jejich přežití? Nejbídnější a nejchudší lidé na světě, jak je znal Marx, totiž nezmizeli - jen se přestěhovali z brlohů v anglických městech do měst, jako je Tripolis či Damašek: nemají v úmyslu útočit na kapitalismus ofenzívou na Zimní palác, chtějí zaútočit šířením nákazy neštovic.

V tomto smyslu měl Marxův Komunistický manifest pravdu. Správně předpověděl, že dojde k ostré polarizaci světa mezi bohatými a chudými a to v globálním měřítku. Správně také předpověděl, že ti chudí povstanou proti bohatým. Měl ovšem na mysli povstání v továrnách, nikoliv útok na Světové obchodní centrum, odborový boj a nikoliv tyfus.

Potíž je, že to, co nahradilo někdejší dělnickou třídu, jaké byl za svého života svědkem Marx, projevuje nyní divošství zoufalství. Ti, kdo dnes prohlašují, že Marxův průmyslový proletariát zmizel beze stopy, by si neměli otevírat šampaňské - spíš by měli začít brát protiradiační tablety.

Nedávné řeči o "ukončení historie", že "už neexistují žádné politické konflikty" byly nesmysl. Víme nyní, po 11. září, že historie skutečně může skončit, a to v poněkud méně metafyzickém smyslu. To, že kapitalismus nemá žádné skutečné soupeře v oficiální politické aréně je přesně tím, co vyvolává obrovskou neoficiální nenávist - chybí bezpečnostní ventil. A tato obrovská nenávist může kapitalismus vážně poškodit - i jadernými útoky.

Socialismus se mohl zdát těm, které ohrožoval, děsivou hrozbou, avšak alespoň je to světská filozofie, poučená historií, je moderní, je to nemanželské dítě liberálního osvícenství. Na rozdíl od fundamentalismu, ať pochází od Talibánu nebo z Texasu, neodmítá socialismus alternativní životní styl, symbolickou poezii anebo sklep plný chianti. Socialismus se jen ptá, proč tomu je tak, že tyto věci vždycky jaksi nakonec jsou k dispozici jen hrstce vyvolenců. Na rozdíl od fundamentalismu je také socialismus nohama pevně na zemi, je ikonoklastický a projevuje skepsi vůči vysokým ideálům a absolutním vírám.

Totéž se dá říci o americkém pragmatismu, který vždycky dával přednost schopnosti rychle a hodně vydělávat před přemýšlením o nesmrtelnosti chrousta. Avšak čím více vyplní terorismus místo, které uprázdnil socialismus, tím méně bude Amerika pragmatická. Možná se nakonec bude hájit před islámskými fundamentalisty tím, že se začne bát stejně silně svobody jako oni, v kterémžto případě už nezbude nic, co by stálo za to bránit a obě strany konfliktu zároveň zaznamenají porážku i vítězství. Vznikne podivná dvojice cizinců a bratrů - nepřítel vás donutí, abyste se stali jeho dvojníkem.

Chcete-li skutečně dokázat, že západní demokratické svobody jsou jen přetvářka, napadněte je nikoliv sociologickými esejemi, ale sebevražednými atentátníky. Takové útoky totiž vyvolají přesně ta autoritativní protidemokratická opatření, z nichž atentátníci už před útoky západní demokracie obviňovali. A protože jsou Američané nejkonformnějšími individualisty na této planetě, nebezpečí, že se nechají zdiskreditovat ochraňováním své svobody autoritářskými metodami, je velké.

Bin Ladenovi vrazi prostě chtějí vytvořit brutálně utlačitelský stát, nikoliv stát, který je nucen neustále hájit své svobody brutálně utlačitelskými metodami. Je možné, že tím, že tito vrazi odpálí tento vestavěný rozpor v západních demokratických společnostech, zaznamenají své největší vítězství. Pokud, argumentuje autor v závěru, se socialismus nevrátí na scénu. Naštěstí se to podle něho už děje. To, čemu se kdysi říkalo socialismus, se dnes jmenuje antikapitalismus. Není v tom skoro žádný rozdíl.