Už více než patnáct let žiju uprostřed politiky:

Nejdříve to byla gerontopolitika konzervativní frakce KSČ, proti které se bouřila mladá a střední generace 80. let uvnitř strany i mimo ni, nezaujatá už ani ideály '68, ani flagelatstvím let padesátých... U nás i v Rusku. Nazývalo se to perestrojka. Jeden vtipálek přeložil slovo perestrojka jako přestavba > rekonstrukce > návrat k původnímu stavu. Toto romantické poblouznění z reformovatelnosti nereformovatelného skončilo řízenou perestrojkou geopolitického uspořádánní Evropy. U nás si pár intelektuálů vysnilo sen, že za to mohli oni (Nejsme jako oni), aby v zápětí poznali, že jako ONI jsou... Samet se vytratil z činů i slov, romantiku revoluce nahradila restaurace a já se začal dívat koelm sebe také o trochu více pragmaticky.

Dnes už nikdo nevěří kecům o pravdě a lásce, která vítězí nad lží a nenávistí, z intelektuálního rebela se pobytem v kanceláři Gustáva Husáka stal Gustáv Husák II., všichni se už těší, až zase přijde nějaká perestrojka, která dá slovům i činům smysl. Nepřijde a nedá, neb nastala doba normalizace. Čeká se na Chartu, ale ani ta nepřijde, neb stockholmský izraelsko-britsko-americký serpenízek vyschl a kubánsko-ruský nikdo nechce... Začala druhá vlna restaurace: euronormalizační -eurobyrokratická, euro-imperiální. Socialistické a sociálně demokratické strany našly, jak se zdá recept na onen internacionální "klid na práci" a "profesionalitu" správy státu, proti které se bouří všichni plebejci, neprofitující z McDonaldizace euro-normální znormalizované multikulturně xenofobní společnosti.

Dívám se na svět kolem sebe už patnáct let, jsem stále skeptičtější a všude vidím politiku, politiky a voliče. Chyba za chybou se vrší, chyba za chybou politiků i voličů. Kdo je politik a kdo volič? Vždyť nepolitická politika je také politika, jak nás v podhradí denně přesvědčuje Rádoby Svobodná Evropa i Milostpán na Hradě. A Božena Němcová (V zámku a podzámčí) už je mrtvá hezkých pár let...

Nelze to nevidět, a je škoda o tom nepsat (když to ještě nikdo nezakázal).

Neumím psát o ničem jiném, než o politice, neb jako politiku vidím vše:

• Hajčmanovy nevoličské supliky (umožňující přerozdělit větší počet halsů pro Velkou Koalici)
• Paulův lobbismus ve prospěch neretardovaných retardovaných "Romanů" i antiknížákovské výbuchy (do prdele - copak toho Knížáka (ODS) nejmenoval Dostál (ČSSD) ?????????)
• páně Pecinovy spory s úředníky (byli učiněni zodpovědnými někým z politiků - koalice pravicové části ČSSD s levicovou částí ODS s enfant-terible ODS, primátorem Kaslem v čele a starostou Bürgenmeisterem ve vnitřní opozici),
• nutnost demonstrovat za legalizaci marihuany (akci zakázala radnice Prahy 7 (starosta DUB z US-DEU spolu s ODS v koalici, čelným politikem tam v poxzadí po dlouhá léta byl i ministr vnitra Ruml; s dopisovatelkou BL Bushkou Bryndovou chodil "po place" další enfant terible ODS, zastupitel Krisitán Thuri v tričku vyjadřující podporu kuřákům marihuany ; ministr Březina je zatím na výletě v USA s Microsoftem).
• tajné na těch demonstracích, které řídí a jejich politiku jim určuje ministr vnitra za ČSSD Gross. Dstanou li povel mlátit, budou mlátit, dostanou li povel být hodní, budou zas jak beránci...
• bankovní socialismus, který podporovali a prosazovali politici bývalé pravicové koalice ODS, KDU-ČSL a ODA - přítržb tomu učinila vláda ČSSD k vrčení všech, kteří z toho něco měli (těch bylo... - celkem šlo o 700 mld. Kč).
• odborové hnutí, tripartitu, sociální politiku (důchody, přídavky), které řídí a určují také politikové (senátoři Falbr, Štěch, ministři Špidla, Rusnok).

Všechno je politika a lze jen stěží nepsat o politice. To, že to šéfredaktor Britských listů nechápe, je mi líto a já mám několik možností, jak se s tím vyrovvnat:
musím jeho pravidlo

1. nerespektovat a dostávat se tím stále do konfliktu s cenzorskými praktiky redakce
2. odmítnout a setrvat na svém názoru za cenu odchodu
3. respektovat a psát pouze o tom, jak hezky kvetou petůnie či jak lze přecházet hemeroidům
4. psát do BL pod pseudonymem někoho jiného (v ilegalitě intelektuálního disentu), neboť prý pravidlo č. 1 platí pouze pro redaktory (čti pouze pro Kotrbu) - což znamená nastolit ve své práci schizofrenii permanentní lži a en-té totožnosti.

Svobodu slova, která jako v Orwellově newspeaku vyřadí slovo politika, politik ze slovníku (v domění, že pak nebude politika jedněch určovat osudy druhých), takovou svobodu slova nechci. Jsem a zůstanu politickým komentátorem, vyjadřujícím se k zoon politikon z plebejsých pozic. Doposud JSEM a CHCI zůstat sám sebou, jak mne znáte a jak mne čtete již několik let. Chci psát o politicích i před volbami, chci psát o politicích i po volbách. Kašlu na "závažnost důvodů", pro které se šéfredaktor OSMĚLÍ zveřejnit fotogalerii z předvolební, povolební či jiné politické akce (nebo jakékoliv akce, kde bude kterýkoliv politik přítomen (třebas koncert Lucie Bílé). Považuji to za oportunismus nejhrubšího zrna.

Považuji to za schizofrení postoj, ke kterému se nehodlám propůjčit.

A proto musím Čulíkovsko-Pecinovskou představu o světě i Britských listech bez politiky a bez politiků (a bez negativních či pozitivních komentářů k něčí politice) odmítnout jako vidění světa, které s realitou nemá společného vůbec nic.

NEVÍM JAK VY, ALE JÁ TAKOVOUTO SVOBODU SLOVA NECHCI. Mohu a chci pracovat pro takové Britské listy, kde mohu vyjádřit svůj názor bez autocenzury či cenzury. Mohu a chci pracovat pro takové Britské listy, ve kterých je dovoleno říkat i to, co se jinde trestá výpovědí z redakce. Protože si Britské listy kdysi daly do vínku "deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví". Nyní by měly svému heslu dostát. Se ctí.

PS: Pokoušel jsem se několikrát vložit tento "diskuzní" příspěvek do veřejné části redakčního systému ze své IP adresy a nepodařilo se mi to. Proč asi? Činím tak tedy formou příspěvku s důvěrou, že šéfredaktor jej vydá nezměněn. Protože názor se zcenzurovat nedá. Ani technickými opatřeními administrátora serveru.