Ve Spojených státech zuří epidemie obezity. A Mississippi je nejpostiženější americký stát. Více než 62 procent jeho obyvatelstva splňuje oficiální definici, že mají nadváhu, a 24 procent obyvatel je oficiálně obézních. Je pravděpodobné, že tyto údaje jsou podhodnoceny, protože pocházejí především z telefonních průzkumů veřejného mínění a lidi většinou lžou ohledně toho, kolik váží.

Ročně nyní v Americe umírá na obezitu 300 000 osob ročně - to je stokrát více osob, než kolik zahynulo při útoku na Světové obchodní centrum. Vyžaduje to dvanáct procent veškerých amerických nákladů na zdravotnictví - 100 miliard dolarů ročně. U lidí, kteří mají nadváhu, se zvyšuje úmrtnost o čtvrtinu a u obézních lidí se zdvojnásobuje - nemluvě o těch, kteří jsou charakterizováni jako "supermorbidně obézní".

Letos v dubnu uznal americký daňový úřad oficiálně obezitu za nemoc a dovolil pacientům, aby se odečítali od daní náklady na léčbu, jejímž cílem má být hubnutí. Obezita způsobuje infarkt, mrtvici a cukrovku. Jako zdravotní problém je nyní obezita daleko závažnější než alkoholismus anebo kouření.

Na Manhattanu a v San Francisku je možná spousta lidí, kteří běhají. Avšak každý Evropan, který pronikne na americký venkov mimo sofistikovaná velká města, si povšimne příznaku tloušťky okamžitě. Mnoho lidí už ani nechodí - kolébají se. Po většinu života jen sedí. V Mississippi nepodniká 33 procent obyvatelstva vůbec žádný pohyb.

Druhou část problému je možno vidět v každé restauraci. Slovo "sendvič" spíš znamená něco jako velký bochník chleba. Američani mají pocit, že jsou okradeni, jestliže jim v restauraci nepřinesou porce, které by pro většinu Evropanů znamenaly znechucení.

Nejhorší situace není samozřejmě ve středostavovských bělošských zahradních čtvrtích. Mississippi je zvyklá na to, že bývá první - v celoamerických tabulkách. Obyčejně je ve statistice na prvním místě jako nejchudší americký stát a na padesátém místě co do kvality školství. Obojí faktory jsou relevantní. Ale Mississippi není co do obezity žádnou výjimkou. Údaje o obezitě z Mississippi jsou jen o málo horší než v několika jiných státech (Colorado, s horským vzduchem a cyklotrasami, je na druhé straně tabulek - tam žije jen 13 procent tlustých lidí).

Dr. Alan Penman, epidemiolog z ministerstva zdravotnictví státu Mississippi, nechce použít slova epidemie. "To totiž znamená něco dočasného," konstatuje. "To, co máme zde, je normální adaptace životnímu prostředí, v němž nyní žijeme. Je to darwinovské. Všem hrozí toto riziko. Vytvořili jsme totiž "obesogenní" prostředí. Američané to dokázali velmi dobře, lépe než kdokoliv jiný. A bude to s námi po celé generace."

Jednou z hlavních příčin krize je prosperita. Spojené státy jsou zemí, kde je nesmírně levné a lehké konzumovat obrovské množství špatného jídla. Většinou je obtížné dělat cokoliv jiného: supermarkety mají daleko menší výběr potravin než například v Británii, zejména v chudých oblastech, a obrovské množství prostoru je věnováno jen svačinám a rychlým zákuskům.

Nejhůře postiženy jsou černošky ve věku 45 - 54 let (z nich je v Mississippi obézních 56 procent). Ale tato epidemie, neboli darwinovská adaptace, postihuje všechny složky společnosti, a nejvíce znepokojující je, že postihuje i mladé lidi. Procento obezity se u amerických dětí nesmírně zvyšuje, a Velká Británie i Spojené státy poslední dobou zaznamenaly u dětí první typy cukrovky typu 2, což je nemoc, která se obyčejně vyskytuje až u tlustých lidí středního věku.

V některých částech země totiž Američané eliminovali nejen potřebu chodit pěšky, ale dokonce i možnost chodit pěšky. "Ráda bych si zašla do obchodu pro mléko, ale naše města nic takového už nedovolují," běduje Mary Gilmore, odbornice na stravování v městě Meridian. Vzdálenosti jsou příliš velké, chodníky neexistují. Na rozsáhlých předměstích a na malých městech je veřejná doprava tak vzácná jako na anglickém venkově. A kromě toho je téměř nemožné mléko domů přinést: většinou se prodává ve čtyřlitrových nádobách. V zemi, kde jsou náklady na balení daleko větší než náklady na výrobu potravin je nákup potravin v malém množství daleko dražší.

Lidé vzpomínají, jak ztloustli. "Jedna ta čokoládová tyčinka stojí dolar a šest centů, ale balík šesti těch tyčinek stojí jen dva dolary padesát," sdělila britskému reportérovi Judy. "Mám ráda, když si můžu koupit za své peníze hodně jídla."

Stát se začíná pomalu problémem obezity zabývat: zákon, že školy musejí povinně vyučovat tělocviku, letos selhal, protože si školy stěžovaly, že nemají ani čas ani zdroje, jak ho realizovat.

Dr. Ed Thompson, státní činitel odpovědný za zdravotnictví, má pocit frustrace, protože obezitu nelze vyléčit normálními lékařskými prostředky. "V konečném důsledku se musí rozhodnout zhubnout sám jednotlivý člověk. Jak toho dosáhneme? Až zjistím, jak zavést světový mír, dám vám vědět."