Historik Bořivoj Čelovský vydal v nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy v druhém, podstatně rozšířeném vydání svou publikaci z loňského podzimu Konec českého tisku (ISBN 80-86101-51-7). (O prvním vydání, varujícím, že zahraniční, zejména němečtí tiskoví magnáti ovládli více než 85 procent českého tisku, a o tom, že firma Passauer Neue Presse vlastní nyní už nejen veškerý český, ale i moravský regionální tisk, jsme referovali v Britských listech dne 25. 9. 2001 zde, zde a 10. 10. 2001 zde.)

Ve druhém, rozšířeném vydání své knihy publikuje Bořivoj Čelovský mj. informace o tom, jak se Kanada brání tomu, aby sousední Spojené státy ovládly veškerý kanadský tisk (od roku 1965 nejsou náklady na reklamu, uveřejněnou v tisku, který v Kanadě vydávají zahraniční majitelé, uplatnitelné při daňovém přiznání jako výdaje - což znamená, že pro Američany je nevýhodné vydávat v Kanadě noviny), dále informace o tom, jak se proti zahraničnímu vlastnictví tisku brání různé evropské země, zejména Francie, kapitoly o divoké privatizaci (rozkradení) českých deníků, jako MFD, Právo, Zemské noviny či Večerník Praha, historii toho, jak se z pokusů vytvořit z Lidových novin kvalitní a inteligentní deník postupně stal Němci ovládaný bulvární plátek, dokumentaci k četným případům cenzury v českém tisku, vlastněném Němci, kdykoliv se Čelovský někde chtěl varovně zmínit, že český tisk drtivou většinou ovládají německé firmy, anebo jako historik psát o sudetoněmeckém problému jinak než prosudetoněmecky (autor uvádí hned čtyři příklady razantní cenzury v deníku Mladá fronta Dnes; docela pikantní mj. také je, že o konferenci pod názvem "Konec národních médií", která se konala na Univerzitě Karlově začátkem roku 2001 a kde konstatoval Jaroslav Veis, že, kromě Práva a Haló novin, české celostátní deníky už jsou, nebezpečně, v rukou německých majitelů, žádné noviny v ČR nereferovaly - pročpak asi?), a pak rozsáhlou korespondenci s českými politiky, poslanci a vzdělanci, jimž první vydání své knihy Čelovský v září 2001 rozeslal.

Odpověděla mu jen asi pětina z 1340 lidí, na něž se obrátil, a i když mnozí s jeho varováním souhlasili, skoro všichni reagovali zcela bezmocně. Proto, píše Čelovský v úvodu druhého vydání své knížky:

Ohlasy na knížku Konec českého tisku? mě přesvědčily, že na českém strništi už nikdy nevzejde obilí s tučnými klasy - všude vidím růst plevel. Prodali jsme vodu, kterou pijeme, plyn, na němž vaříme, a zítra prodáme cizincům telekomunikace, které nás spojují, i elektřinu, jíž svítíme. Na prodej toho zbývá už jen málo, snad jenom špitály a kriminály.

Prodali jsme také naše noviny, které se dnes přestaly pohoršovat nad tímto zločinným výprodejem národní podstaty, a dokonce se ani netáží, jak se uživíme, když už nebudeme mít vůbec nic na prodej.

Proto jsem z názvu této knížky odstranil otazník.