Od zahájení projektu se mezi školami a ministerstvem, podobně jako kdysi Železná opona mezi východním a západním blokem, tyčila informační bariéra. Školy nevěděly a mnohdy dodnes nevědí, jaká jsou přesná pravidla pro přidělení počítačů a kdy počítače dostanou. Do škol nikdo nepřišel, aby zkontroloval, jak jsou vybavené a zda mají vhodné prostory, stoly apod. Nyní je mi jasné, že tato bariéra byla záměrná. Velké projekty zahalené v mlze nejasností jsou totiž nejlepším prostředím pro korupci, v našem státě všudypřítomnou.

Zvláštní je rovněž fakt, že se počítače nestanou majetkem státu. Ten si je pouze na tři roky pronajímá. To má, dle mého názoru, velmi jednoduché vysvětlení: firmy si odečtou 22% DPH na vstupu, ale státu odvedou na výstupu pouze 5%. Co bude po třech letech, nikdo neví. Scénáře si lze představit různé.

Šokující informace přinesl sobotní tisk: učebna o deseti počítačích, server, tiskárna a připojení k internetu na dobu tří let přijde stát na 1 750 000 Kč, tedy 175 000 na jedno počítačové místo. To se přitom dá pořídit s přibližně třetinovými náklady tj. za 60 000. V době, kdy se mnohé školní budovy rozpadají a školy nemají na pomůcky, je to na pováženou. Ministr školství se o to, na kolik jeden počítač přijde, nezajímá. Proč taky, jeho peníze to nejsou.

Je evidentní, že celý projekt byl postaven tak, aby stát přišel o co možná nejvíc peněz. K odpovědnosti by měl být hnán ministr školství.

Škoda, nápad to byl skvělý.