2. Nemějte absolutně žádné skrupule ohledně svého úsilí zlikvidovat v médiích pověst vaší opozice. Je úplně jedno , jestli k tomu použijete likvidaci jejího charakteru, nepodložené drby anebo rasovou kartu. Musíte to ale dělat diskrétně a zakrýt stopy, aby nebylo možno ty pomluvy vystopovat k vám.

3. Publikujte co největší množství reklam, co se jen odvážíte. (Tři reklamy na tentýž film v tomtéž vydání téhož listy, to není v závěrečné fázi nerozumné). Přepisujte a zkreslujte citáty z kritik aby váš film vypadal jako samotný základ západní civilizace.

4. Vaši herci a režiséři musejí neustále vystupovat v televizních talk shows. Přidržujte je pevně k věci, nejlépe tak, aby film přehnaně chválili. Za každý nekontrolovaný výbuch v médiích jim pohrozte kastrací.

Jinými slovy, není to ani tak nyní sezóna udělování cen, ale sezóna, kdy je dovoleno všechno. Závody o Oscara nikdy nebyly zrovna proslavené svou slušností a férovostí, ale to, co se dělo před letošní ceremonií - která se bude konat v neděli večer - tomu se nic nevyrovná. Jedna ředitelka marketingu u jedné filmové společnosti konstatovala, že má pocit, že se musí každý den osprchovat v důsledku stále špinavějších bojů. Jiní se vyjádřili, že jim nyní Oscarové připomínají nejhorší kampaň politických špinavých triků. "Vládne šokující absence sebekontroly," konstatovala předsedkyně správní rady Universal Pictures. "Všichni jsme drze překročili hranici, o níž nám všem mělo být jasné, že ji překročit nemáme."

Hodně bláta, ale v žádném případě ne všechno, se hází na film A Beautiful Mind (v ČR pod názvem Schizofrenie), o němž se předpokládá, že má naději vyhrát. Jako životopisný film - o matematiku Johnovi Forbesovi Nashovi, který získal Nobelovu cenu, je ten film silně zranitelný obviněním, že zkreslil zdrojový materiál. Život totiž je vždycky chaotický a složitý, kdežto film musí mít jasný příběh, s dramatickým začátkem, prostředkem a koncem. Tady ale nejde o uměleckou věrnost či přesnost. Jde o to, zda film poškozuje charakter skutečného Johna Nashe, tvůrci filmu jsou kritizováni: jak jste mohli udělat hrdinu z tak odporného člověka a pak mít tu drzost, že vynecháte všechny zatracující podrobnosti?

Ve filmovém tisku, na internetu, dokonce i na kulturních stránkách mainstreamových publikací, psalo množství komentátorů, kteří na věc byli téměř ve všech případech upozornění PR službou konkurenčních filmových společností, o skutečném životopise, na němž je film A Beautiful Mind založen a pak ohlásili následné výsledky naprosto neupřímným tónem morálního rozhořčení. John Nash zplodil nemanželského syna! Byl to špatný otec! Měl poměr s jinými chlapy! Zatkli ho na záchodě, protože se odhaloval!

Některá tato tvrzení však byla silně přehnána či zkreslena a nemají mnoho co společného s podstatou filmu. Ironické je, že je celá řada velmi legitimních důvodů, proč kritizovat tento film. Jak znepokojeně zdůraznili různí psychiatričtí odborníci, film úplně zkresluje léčbu schizofrenie tím, že tvrdí, že lze tuto nemoc překonat silou vůle. Zrazuje fakta Nashova života a základní rozumný klinický názor tím, že film tvrdí, že Nash vykonal většinu své průkopnické práce, když zároveň trpěl schizofrenními představami. (Ve skutečnosti onemocněl až o deset let poté, co napsal svou studii o teorii her,za niž nakonec dostal Nobelovu cenu za ekonomiku.) A jediný pokus vysvětlit Nashovu práci je ve filmu trapně zkreslen.

To všechno vůbec nevadí. Namísto toho si Hollywood dovolil propadnou přesně tomu kulturnímu mccarthyismu,který tak ostře odsuzoval během honby na Billa Clintona. Projevil svatouškovskou bulvární citlivost, která se nezajímá o skutečné skandály, jako byla aféra Irán-Contra anebo rozpad podniku Enron, ale vypění, jakmile se někde vyskytne známka "nevhodného" sexuálního chování.

A tak se stal John Nash, křehký, třiasedmdesátiletý John Nash, který se sám aktivně nepodílel na psaní svého životopisu a souhlasil s natočením filmu jen proto, že potřeboval peníze, neochotnou obětí absolutní likvidace vlastního charakteru a byl nucen se minulý týden v televizním rozhovoru hájit. Jeho sexualita, jeho schopnost vychovávat děti, autentičnost jeho manželství - to všechno se dostalo před "veřejný soud". A minulý týden přišel hollywoodský ekvivalent jaderné bomby, tvrzení, že je Nash antisemita. Obvinění je založeno na něčem, co Nash napasl uprostřed své schizofrenie.

Stejně jako americká politika, i Oscarové jsou postiženi znepokojením ohledně ničivého vlivu "předvolebního" financování a kandidáty, kteří se nepřidržují svého propagandou předem napsaného scénáře. O Russellu Crowovi se usuzuje, že žádného Oscara nedostane, poté, co začal křičet na jednoho televizního ředitele při udělování britských filmových cen BAFTA a poté, co sdělil Variety Clubu, kam si mohou strčit svou cenu, kterou mu ten klub udělil. (Firma Universal si ho asi pozvala na kobereček, protože poslední dobou je mírný jak beránek.) Ani se zřejmě oscarové Akademii nezavděčil režisér Robert Altman, který nedávno vyjádřil názor, že film Titanik (který vyhrál mnoho Oscarů v roce 1998) byl nesmírně špatný, a že film American Beauty, který dostal Oscary v roce 2000, byl špatně zahraný a špatně režírovaný.

A výdaje jsou skutečně obscénní - jde o stovky milionů dolarů a tyto peníze nejenže zakrývají skutečnou hodnotu filmů a herců a také tvrdě zkreslily informační kampaň ve prospěch skutečně bohatých a viditelných filmů. V kategorii nejlepšího filmu zastínily filmy A Beautiful Mind, The Lord of the Rights a Moulin Rouge své skromnější rivaly jako In the Bedroom a Gosford Park. Obdivuhodné herecké výkony od Kate Winsletové a Seana Penna byly většinou pominuty, protože jejich filmy I am Sam a Iris nemají dost peněz na takovouto soutěž.

Špinavé triky se však netýkají jen hlavních kategorií. V soutěži o nejlepší zahraniční film byla obviněna firma Sony Picture, že schválně Oscara neobeslala dvěma významnými filmy, indickým filmem Lagaan a filmem Son of the Bride z Argentiny, ve složité strategii získat hlavní cenu. Sony prý chce také intrikami omezit šanci úspěšného francouzského filmu Amélie na cenu.