22. 3. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 3. 2002

Náboženství a demokracie

Nedávná debata v Lidových noviných na téma Islám a demokracie nezačala dobře. Na první úskalí narazila už ve formulaci svého rámce. Spojení slov Islám a demokracie s kontextem války v Afghánistánu nutně navozuje předpoklad, že Islám nejenže je s demokracií na rozdíl od jiných náboženství nějak na štíru, ale jedná se o ideologii s demokracií srovnatelnou a po srovnání k ní i diametrálně odlišnou. Všichni přispěvatelé hledající styčné body tak byli automaticky zahnáni do defenzívy.

Ve skutečnosti by se mnohem plodnější debata mohla vést na téma "Současné interpretace ustavujících textů Islámu a jejich souměřitelnost s převládajícím pojetím demokracie v ekonomicky a politicky dominantních zemích současného světa." (Jenže tento titulek by se Lidovým novinám nevešel na stránku a podle některých redaktorů LN ani jejich čtenářům do mozku.) Navrhuji tedy jednodušší téma "Náboženství a demokracie".

I když toto téma přijmeme, nesmíme automaticky předpokládat, že víme, co je náboženství nebo demokracie. Myslím, že při hlubší analýze textů na téma demokracie bychom zjistili, že se shodují jen na tom, že demokracie zahrnuje svobodné volby a že je to přes všechny své chyby nejlepší možné společenské zřízení. Kdybychom se podívali co mají země, které považujeme za ideální příklady demokratických států společného, zjistili bychom, že je to hlavně tak zvaná občanská společnost, díky níž může mít Velká Británie jmenovanou horní komoru parlamentu a Spojené státy prezidenta zvoleného těsnou menšinou hlasů. Našli bychom také některé styčné body v ekonomické sféře, ale bylo by jich mnohem méně, než si myslíme.

Náboženství je ještě zajímavější, protože se spojuje nejen s vírou v nějaké božstvo (nebo nějaká božstva), ale i se způsobem a intenzitou této víry a jejím důsledkem pro praktický život. Předpokládá se, že člověk věří ve svého boha (nebo bohy) exkluzivně, popírá jakoukoli možnost jiné interpretace světa, chce, aby všichni věřili ve stejného boha. Čím lepší věřící, tím je jeho víra silnější. Vezmeme-li intenzitu víry jako synekdochu pro náboženství, můžeme říci i o ideologiích jako marxismus nebo tržní kapitalismus, že jsou to náboženství (nesmíme zapomínat, že ne všechny jazyky obsahují ve slově náboženství slovo bůh). Od lidí nábožných také očekáváme jiné chování, morálnější, lepší, než od lidí nevěřících. Na této škále je pak možné hovořit třeba o dobrých a špatných křesťanech. Náboženství je pak možné hodnotit podle chování jeho přívrženců a jeho poměřování se současnými společenskými hodnotami (nejníže na této škále pak stojí náboženské sekty). Nejčastěji se ale náboženství srovnává s předmětem víry jeho proponentů. Křesťanství je to, v co věří křesťané, islám to, v co věří muslimové, buddhismus, buddhisté atd. Vzhledem k tomu, že zároveň například křesťana definujeme jako někoho, kdo je zastáncem křesťanské víry, máme tu cyklickou definici (pro účely racionální diskuse ne příliš užitečnou).

Abychom nějaké náboženství pochopili (a mohli tak z něj vyvozovat důsledky) jsou nám v rámci naší interpretace existence náboženství k dispozici data z chování přívrženců daného náboženství nebo z jeho ustavujících textů. Vzhledem k tomu, že analýza chování je příliš složitá a její výsledky nejednoznačné, většinou se obracíme k textům. Předmět víry se často ztotožňuje s nějakým jeho ustavujícím textem (Biblí, Koránem, atd). Není však zapotřebí nějakého hlubšího religionistického nebo historického vzdělání, abychom si uvědomili, že samotný text nám moc nepomůže. Samy o sobě jsou všechny náboženské texty tak či onak vnitřně rozporné. Jde o to, že je prostě jasné, že vznikaly a kodifikovaly se po dlouhou dobu a jejich konečná podoba byla často výsledkem politického konsensu, vzniklého procesem, který se nápadně podobal některým horším jednáním na české politické scéně.

Cynikům se navíc někdy zdá, že text přikazuje jednání i podle toho, jak se daný prorok zrovna ten den vyspal (tu vyhání kupce bičem z chrámu, tu káže nastavit druhou tvář, někdy má neomezenou víru, jindy se ptá boha proč ho opustil). Svou roli jistě sehrála i osobnost zapisovatele, ne každý interpretuje stejnou situaci stejně a ne každý má stejnou schopnost své chápání zaznamenat. U textu samotného tedy neuspějeme a musíme se proto obrátit na jeho interpretace. Snažíme-li se najít vysvětlení chování na základě obsahu základního textu daného náboženství, moc dobře nepochodíme. Každý může být označen za špatného muslima nebo křesťana, dáme-li si s tím trochu práce. Vzhledem k tomu, že pro srovnání s demokracií nám jde hlavně o predikci chování věřících, musíme jít daleko za samotný text, k jeho interpretaci určitou skupinou lidí v určitém období.

Jen tak si můžeme vysvětlit například Biblí jen matně podložený kult panenky Marie nebo katolické svaté. Až když se díváme na konkrétní interpretaci, můžeme se vyrovnat se srovnáním náboženství a politického uspořádání. Nesmíme se ale nechat chytit do pasti hodnocení kvality interpretace nebo jeho srovnávání se samotným textem. Dnešní převládající metaforická interpretace většiny Bible není sama o sobě o nic lepší než některé více doslovné interpretace starší. Je jen ve větším souladu se současnou ideologií pluralitního demokratického humanismu. Důležité je, že pro každý náboženský text najdeme interpretace, ležící někde mezi doslovným a alegorickým pojetím, s menším či větším vlivem národnostním, ekonomickým nebo politickým. Křesťanští, judaističtí nebo islámští fundamentalisté se nevrací ke kořenům svého náboženství, ale jen nabízejí jeho jednu interpretaci. Většinou přitom kladou důraz na veřejné jednání a politické uspořádání. Ani jeden fundamentalismus se neslučuje s demokracií, pokud tato v sobě zahrnuje i morální a náboženský relativismus. Proto mají také všechny jen marginální význam (a jejich organizace často statut sekt). Všechna hlavní náboženství mají ale také převládající sekulárně alegorickou interpretaci, která klade větší důraz na morální postoje a soukromé jednání, a fungují bez větších problémů v rámci pluralistické demokracie. Abychom se ale vrátili k Islámu. Čistě číselně se nedá říci, že fundamentalismus (v některé ze svých podob) je převažující interpretací ustavujících textů Islámu. Příklady žen v čele islámských států, demokratických voleb, tolerance k jiným náboženstvím již uváděli mnozí. Velice zjednodušeně by se dalo říci, že islámský fundamentalismus, který, jak již také mnozí poznamenali, má kořeny v jakési blízkovýchodní obdobě národních obrození, získal na prominenci díky závislosti západního světa na ropě. Koho kromě humanitárních pracovníků zajímá islámský fundamentalismus v Pákistánu nebo v Súdánu? Afghánský Talibán byl až do té doby než začal ubytovávat saudskoarabského teroristu jen poznámkou pod čarou v tlusté knize světových demagogií. Vzhledem k tomu, že se islámský fundamentalismus pojí hlavně s problémem národnostního uvědomění, lze předpokládat, že bude nabývat na popularitě jako interpretace Koránu a dalších základních textů (stejně jako tomu bylo u puritanismu nebo anglikanismu). O tom, že to není ani zdaleka jediná možná interpretace (a pravděpodobně ani ne jedna z nejkohéznějších) svědčí nejen slova mnohých odborníků na Korán a jeho čtení, ale i celých čtrnáct set let historie islámu, během nichž prošel stejným osvícenstvím i barbarstvím, jako každé jiné náboženství s politickou dimenzí. Chceme-li tedy mír v islámské části světa, musíme aktivně podporovat životaschopné interpretace Islámu, slučitelné jak se současnou převládající světovou morálkou, tak s jejich vlastními náboženskými i politickými hodnotami. Hezky a mnohem méně relativisticky to vyjádřil prezident Becketova fondu pro náboženskou svobodu Kevin J. Hasson ve Washington Post: "Řešení problému smíření Islámu s pluralismem neleží v poučování Muslimů o údajných výhodách relativismu, ale ve snaze pomoci jim najít absolutní pravdu lidské důstojnosti uvnitř Koránu."

                 
Obsah vydání       22. 3. 2002
22. 3. 2002 Škola hrou či hrátky ve škole? Jaroslav  Vintrych
21. 3. 2002 Co se do zpravodajství ČTK nehodilo Tomáš  Pecina
21. 3. 2002 Správní řád prošel do pátého čtení Tomáš  Pecina
22. 3. 2002 Veselé Velikonoce přeje Parlament Tomáš  Pecina
22. 3. 2002 Jak jsem málem přišel u ČSOB o tisíc korun Radek  Mokrý
22. 3. 2002 Nastane genocida nezaměstnaných? Pavel  Sirůček
22. 3. 2002 Náboženství a demokracie Dominik  Lukeš
22. 3. 2002 Einstein vyvrácen: Génius Balabaškin Lubomír  Sedláčik
22. 3. 2002 Říše, Vlast a Národ v zrcadle evropské federální multikulturality Štěpán  Kotrba
22. 3. 2002 Filmová cena Oscar: Jak se podrazy staly hlavním rysem této hollywoodské ceny
22. 3. 2002 Greenpeace žádá ředitele Spolany, aby zabezpečil před povodní provozy zamořené rtutí
22. 3. 2002 Jeden den před 64 lety: "Dejte si pozor, my vám již zacpeme hubu"
21. 3. 2002 Trvalé podnebné změny už nastaly, avšak co je způsobilo?
21. 3. 2002 Nemáte rádi Milana Knížáka? Volte Unii svobody! Jan  Paul
21. 3. 2002 Jak dosáhnout míru mezi Palestinci a Izraelci Suhail Abu Nofal
20. 3. 2002 Ministr Kužvart zorganizoval tiskovou konferenci "jen pro spřízněné spiklence"
22. 3. 2002 Politika levice ve věku přechodu Immanuel  Wallerstein
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
22. 3. 2002 Náboženství a demokracie Dominik  Lukeš
19. 3. 2002 Znásilněná nigerijská žena má být ukamenována k smrti   
11. 3. 2002 MDŽ 2002: Místo kytičky demonstrace Štěpán  Kotrba
10. 3. 2002 Bomby se značkou Made in Human Rights aneb proč je krize Charty 77 přítomná i dnes - část III. Mirek  Vodrážka
8. 3. 2002 Bomby se značkou Made in Human Rights aneb proč je krize Charty 77 přítomná i dnes - část II. Mirek  Vodrážka
8. 3. 2002 Dejte holkám taky šanci   
7. 3. 2002 Bomby se značkou Made in Human Rights aneb proč je krize Charty 77 přítomna i dnes - část I. Mirek  Vodrážka
7. 3. 2002 Násilí proti ženám v České republice   
25. 2. 2002 Šest britských manželských dvojic plánuje "etické" designer babies   
22. 2. 2002 Michaela Jílková jako Xena, válečnická princezna: srovnání pořadů "Kotel" a "Question Time" Nellie  Woods
15. 1. 2002 Kuchyňské zvyklosti ve Velké Británii   
15. 1. 2002 Kája Saudek: mistrovská hranice mezi politikou a pornografií Štěpán  Kotrba
11. 1. 2002 Burka je až to poslední... (názor z Afganistánu)   
11. 1. 2002 Co nesmí a co musí Západ tolerovat na Středním východě   
1. 12. 2001 Podařilo se v Bosně a v Kosovu dát větší politickou moc ženám?   

Rituály - co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje RSS 2.0      Historie >
22. 3. 2002 Náboženství a demokracie Dominik  Lukeš
7. 1. 2002 Ateisté, křesťané a média na prahu zrcadlového roku Ivo V. Fencl
7. 1. 2002 Ve Francii poskytuje islám útěchu rostoucímu počtu obyvatel Miloš  Kaláb
21. 12. 2001 Místo, kde je domov Vánoc Jan  Čulík
21. 12. 2001 Kapka rosy tekoucí... Bedřich  Bridel
21. 12. 2001 Komenský a jeho Labyrint: Proměna renesančního člověka v osobnost baroka Kathryn  Murphy
20. 12. 2001 Ohlédnutí za chanukou roku 2001 občanského letopočtu Jan  Kofránek
9. 12. 2001 Chanuka: Temnotu neodeženeš palicí, musíš ji proměnit na světlo   
22. 11. 2001 Dr. Vladimír Sáňka: Proč jsem konvertoval k islámu   
7. 11. 2001 Salman Rushdie: Krize víry - islám proti islámismu   
24. 10. 2001 Střet civilizací - bohužel ano Dan  Drápal
19. 10. 2001 Vyvolávat nenávist není správné, ale musíme mít dál svobodu dělat o náboženství vtipy   
17. 10. 2001 Islám má modernizující tendenci