"Chápeme, co chcete udělat v Iráku a proč. Nemůžeme to schválit veřejně, ale pokud to uděláte dobře, můžete počítat s naší soukromou podporou."

Tuto kombinaci morálního nepřátelství a pragmatických sympatií lze nyní vysledovat nejen v Británii a v Evropě, ale v hlavních městech po celém světě, dokonce i v Rusku a v Saúdské Arábii.

Bohužel, argumentuje dále autor, zřejmě se ukáže, že tato mlčenlivá podpora pro americkou politiku vůči Iráku je stejně tak chybná, jako bylo loňské znepokojení ohledně války proti Afghánistánu.

Všichni si dnes myslí, že americký útok proti Iráku bude rychle úspěšný a stabilizuje situaci na Blízkém východě. Osobně si myslím, že americké bombardování bude neúčinné a americká invaze vyvolá to, že budou americká vojska zatažena do války, z níž se nedostanou. Dojde k oslabení USA a svět bude silně destabilizován.

Loni autor - navzdory většině komentátorů - podporoval útok proti Talibánu - byl to slabý nepřítel, nenáviděný domácím obyvatelstvem a vojensky nepevný. Nyní varuje před útokem proti Iráku.

V Iráku je tomu totiž jinak než v Agfhánistánu. Irák je velká země s relativně moderní armádou a režim Saddáma Husajna, i když je to zločinecký režim, vládne v zemi už desítky let a je v irácké společnosti pevně zakořeněn.

Američané jsou však schopni porazit Saddáma Husajna, odhodlají-li se skutečně vyslat do Iráku potřebné množství vojsk. Jenže ve válce o Irák mohou zahynout stovky, nebo i tisíce amerických vojáků a bezpochyby budou muset zahynout desetitisíce iráckých civilistů, má-li být zlomena moc Saddáma Husajna pouhým bombardováním.

Je Amerika schopna přijmout takové ztráty? V zásadě ano, avšak ve snaze najít v sobě nutnou rozhodnost a krutost k tomu, aby Spojené státy usmrtily desítky tisíc lidí, musí mít demokratický národ pevnou víru v danou kauzu. A zde je jádro problému americké politiky ohledně Iráku.

Vzhledem k tomu, že není přesvědčivé, že měl Irák něco společného s útokem z 11. září, je obtížné si myslet, že americká veřejnost usmrcení tisíců iráckých civilistů, nemluvě o úmrtí amerických vojáků přivítá.

Začnou-li Američané o věci více uvažovat, mohou dokonce dospět k závěru, že preventivní útoky proti režimům, o nichž rozhodne Bílý dům, že jsou nepřátelské, zřejmě promění svět ve více nebezpečné místo než dosud. Útok na Irák by také vyslal úplně opačný signál než dosud: nikoliv, že ten, kdo zaútočí na civilisty v USA, si podepsal sám rozsudek smrti, ale signál, že si Spojené státy vyhrazují právo svrhnout jakýkoliv režim, který se jim nelíbí, bez ohledu na to, zda tento režim na USA zaútočil či nikoliv. A útok na Irák by odvedl pozornost od islámského fundamentalismu jako hlavní příčiny protiamerického teerorismu na Blízkém východě. Není divu, že Saúdská Arábie, jejíž styky se Spojenými státy se po 11. září téměř rozložily, byla najednou potěšena, že se náhle Bush už nezajímá o fundamentalistický terorismus, ale o novou "osu zla".

Jessica Mathews, předsedkyně Carnegieho nadace, zdůraznila minulý týden v deníku Washington Post, že americký útok na Irák by ospravedlnil pro jiné země nutnost vlastnit jaderné zbraně, aby se mohly obhájit před případným nevyprovokovaným útokem ze Spojených států. Írán by bezpochyby rychle začal dokončovat svůj jaderný program a tato dosud nejednotná země by se sjednotila kolem vlasteneckého úsilí získat jadernou bombu.

Bushův projev o "ose zla" pozoruhodně úspěšně spojil podprahově terorismus organizace al Qaeda, kriminální režimy a zbraně hromadného ničení. Zapomíná se však na to, že při útocích z 11. září bylo použito jen nožů na papírové krabice a že teroristé, kteří hledají jaderné zbraně, je asi nenajdou v Bagdádu, ale spíše v různých částech Sovětského svazu či v Pákistánu.

Málokdo z amerických komentátorů také poukázal na rozpory mezi novou Bushovou moralistickou doktrínu "mezinárodního zla" a jeho pohrdáním vůči budování demokracie v Africe, jeho vlažnou podporou pro OSN, jeho nekritickou podporou Šaronovy izraelské vlády a jeho odmítáním mezinárodních iniciativ, jejichž cílem je řešit globální problémy.

Kdyby však ve válce proti Iráku začaly umírat velké počty lidí, všechny tyto rozpory v doktríně o "ose zla" by však najednou byly zcela zjevné - a to především Američanům.