Sloni v porcelánu I.: L. Heger

8. 6. 2011 / Ivo Patta

čas čtení 4 minuty

Ministr za TOP 09 Leoš Heger se pustil do reformování jednoho ze základních pilířů sociálního státu, aniž by jen tušil, jak vypadají základy, na kterých systém financování zdravotnictví stojí. Systém, který se snaží překopat, lépe řečeno rozkopat. Aby zmiňovaný ministr za TOP 09 mohl začít něco smysluplného dělat, musel by pochopit, co znamená průběžné financování systémů sociálního státu a zejména si uvědomit, jaké to má důsledky. Pokud si nedoplní potřebné vědomosti a nepřestane si myslet, že platbou zdravotního pojištění si každý z nás ukládá peníze na zdravotní ošetření ve stáří, do té doby bude jeho činnost jen příslovečným tancem slona v porcelánu.

Koaliční tahanice: Mnoho povyku pro nic

8. 6. 2011 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Karel Schwarzenberg se v jednom svém otevřeném rozhovoru, který jsem už komentoval pro Britské listy dříve, přiznal, že když nevyšel pokus o to dostat VV z vlády rozbitím této strany a přetáhnutím několika poslanců do koalice ODS+TOP09, požádal (loutkového) premiéra, jenž byl čerstvě ponížen neprosazením demisí ministrů "své" vlády u prezidenta republiky, o osobní rozhovor.

BRITÁNIE:

Oxfordská univerzita vyjádřila nedůvěru konzervativnímu ministru pro vysoké školství

8. 6. 2011

čas čtení 3 minuty

Tato vláda budí dojem, že jí motivuje ideologie, ale ve skutečnosti je to slabá a rozhádaná vláda. Jsou slabší, než si myslí a my jsme silnější, než si myslíme. Konec konců, oni musejí vyhrát příští volby.

Oxfordská univerzita oficiálně deklarovala, že nemá důvěru v politiku konzervativního ministra pro vysoké školství Davida Willettse. Je to první známka vzbouření britských univerzitních učitelů proti tzv. "reformám" vysokého školství.

Univerzitní profesoři v Oxfordu schválili rezoluci, odmítající britské vládní univerzitní reformy, hlasováním v poměru 283 hlasů vůči 5. Hlasovalo se v "kongregaci", což je legislativní těleso Oxfordské univerzity.

Překročení meze

8. 6. 2011

čas čtení 5 minut

Je to tady. Dlouho jsme se pohybovali na okraji nesmírně nebezpečného srázu. Balancovali jsme malinko dopředu a zpět, a vždycky jsme se nějak udrželi; nepadali jsme. Doteď. Ale už to vypadá, že padáme do propasti. Ano, je to průšvih. Ano, jsou to mizerové, napsal Jindřich Špicner.

K lamentování nad bílou mytologií

8. 6. 2011 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut

Když theologie díky Immanuelu Kantovi přišla o možnost operovat tzv. ontologickým důkazem existence křesťanského boha, nastal v jejích apologetických výkladech významný posun: Namísto bytím začala od té doby až na výjimky operovat (společenským a individuálním) vědomím, snažila se ze všech sil "dokazovat" svůj centrální předmět z jeho společenské funkce a z individuální psychické potřeby. Analogický vývoj lze dnes vysledovat na "pokrokové" frontě sekulárního koloniálního náboženství západní civilizace, jež se ze všech sil snaží obhájit konzervativní kněžská kasta mající na starosti zabránit "zkažení" mládeže.

Pravda, sex a politika?

8. 6. 2011 / Miloš Dokulil

čas čtení 6 minut

Obecně se často říká, že pravda je ve "faktech". Údajně také soudy zkoumají, kde je ve sporech "pravda". Přitom čím větší pletichář, tím dražšího advokáta si pořídí. Proč? Protože obratný advokát dokáže soudu (případně porotě, funguje-li jako doplňkový a "lidový" kompars spravedlnosti) interpretovat ta "fakta" v takovém světle, aby soud jiné "světlo" ani vidět o faktech nemohl.

Jaká jsou skutečná rizika jaderné energetiky?

8. 6. 2011

čas čtení 5 minut

Vážený pane Dipl. Ing. Wagnere, - úvodem: nepochybuji o Vaší vysoké odborné kvalifikaci a rozhledu, na základě v. Postrádám ale Vaše vyjádření poměru zisk ČEZu/riziko havárie v ČR. A také zisk ČEZu/prospěch obyčejného občana ČR, napsal František Pesut.

Dukovany nebyly šlendriánské

8. 6. 2011

čas čtení < 1 minuta

Musím reagovat na článek "Jaká jsou skutečná rizika jaderné energetiky?".

Otec pracoval na výstavbě JE Dukovany a dodnes vzpomíná na to jaká tam byla přísná opatření při výstavbě a montáži a jak se dodržovala. Opravdu dodržovala, ne jen tak nějak pro forma. Proto nemohu souhlasit s tvrzením, že svary nebyly kontrolovány (rentgenovány) a že výstavba probíhala jakýmsi podivně šlendriánským způsobem, napsal čtenář, který se nepodepsal.

Jazyková perla ČT 24

8. 6. 2011

čas čtení < 1 minuta

EU Čechům doporučuje odcházet do důchodu později než vládaZDE

.

Kterou vládu vlastně myslí a kdy půjde do důchodu Nečas?, ptá se František Řezáč.

Zrušte segregaci ve školství

8. 6. 2011

čas čtení 7 minut

Nedalo mi, abych nezareagoval na lobbyistický článek paní Karvaiové, která, jak sama píše, promlouvá za ty, kteří pracují ve speciálním školství. Nechci hovořít o tělesně postižených dětech, protože to je téma, které by mělo být řešeno jinak a odděleně od tématu diskriminace dětí romských, napsal Josef Bánom ml.

Islamofobní kachna

8. 6. 2011 / Lukáš Lhoťan

čas čtení 2 minuty

Před pár dny proběhla médii senzační zpráva o tom, že několik ukrajinských mladých muslimů mělo ukamenovat mladou muslimku za účast v soutěži krásy. Osobně jsem se tomu moc nedivil, idioty a fanatiky nalezneme všude, tedy i mezi muslimy - jak se ale ukazuje s odstupem času, byla cela zpráva podvodem.

Anketa Romano hangos:

Který účinkující vás letos na festivalu Khamoro (Praha, 22.-28. května) nejvíc zaujal?

8. 6. 2011 / Pavel Pečínka

čas čtení 2 minuty

<= Rekonstrukce romské svatby, která zahájila letošní ročník Khamora - zpěvák Jan Bendig a zpěvačka Aneta Kováčová. Foto: Khamoro

Drahomír Radek Horváth
Projektový manažer, Děčín.
Letošní festival Khamoro překvapil doprovodným programem. Mám na mysli tradiční romskou svatbu, jelikož zvyky při této příležitosti byly pro mě zčásti neznámé. Jelena Silajdžić, David Tišer a ostatní drží laťku této kulturní události roku dost vysoko. Osobně se účastním defilé pravidelně, avšak letos jsem neměl možnost zajít na koncert. Nejoblíbenějším romským hudebním uskupením pro mě jsou slovenští Gypsy Devils -- Cigánski Diabli. Doufám, že příští rok budou na Khamoru účinkovat.

Morální protiklad přítomnosti

7. 6. 2011 / Milan Valach

čas čtení 14 minut

Žijeme na počátku rozvíjejícího se dramatu, jenž nemá v historii lidského rodu obdoby. Tento fakt je reflektován i ve společenských vědách, kde u většiny autorů převažuje pesimistický tón a jsou očekávány apokalyptické události. A přece je to jen několik málo let, kdy Francis Fukuyama publikoval svůj optimistický esej o konci dějin a vítězství liberální civilizace.

Předneseno na konferenci "Hodnoty a výchova", Pedagogická fakulta MU, Brno.

Zahrávat si s bankrotem

7. 6. 2011

čas čtení 4 minuty

Probíhající loutkohra v Kongresu --- kde Republikáni sponzorují legislativní návrh na zvýšení stropu národního dluhu jen proto, že si ho přejí zamítnout --- by byla legrační, jen kdyby neriskovali ekonomickou katastrofu. Bohužel nežertují, a tak tlačí zemi stále blíž k potenciálně zničujícímu bankrotu, napsal pro Truthdig Joe Conason.

Stále jen ekonomika, zájmy, politika?

7. 6. 2011 / Miloš Dokulil

čas čtení 15 minut

1. Mezi dvěma proudy, ale ne od Aloise Jiráska

Už nejmíň dvě generace vůbec nic netuší o tom, že kdysi v tehdejší ještě ČSSR působil jako významný ekonom prof. Ota Šik. Provázal v knize, která měla ideově povzbudit atmosféru "Pražského jara", právě ty tři termíny, které jsem uvedl v titulku tohoto příspěvku. Byla to doba, kdy se také -- údajně jako "dialektická" poučka -- omílalo, že všechno souvisí se vším. A my teď máme koaliční vládu, která programově deklaruje, že by ráda z té titulkové triády jako jejího nežádoucího souputníka vyloučila především korupci. Je to vláda, která ovšem některé závažné politicko-ekonomické problémy přímo nezplodila; jen je neblaze zdědila.

Kolem kulturních památek přece není cesta nazpátek?

7. 6. 2011 / Miloš Dokulil

čas čtení 4 minuty

Již před týdnem jsem psal jenom jako "PS" k jinému textu pro BL také o Štvanici. Že se tam začal bourat jeden svatostánek ledního hokeje, krasobruslení, ale i jiného kulturního tlení. Ten dovětek se nějak "vypařil". Mezitím se ale na Štvanici vesele bouralo dál. Na konci týdne, přesně v pátek (3. června), stavbaři -- či bourači -- již mohli mít svátek. Už nebylo pro případnou paměť národa (je-li jaká?) co zachraňovat. Něco památného se ale z trosek triumfálně vyhrabalo. A také došlo k dohodě, že se nějak uchová -- prý jedna tribuna. Přitom se ale povídá, že nájemce celého ostrova přitom jiné plány má...

Pozoruhodný rozhovor s historikem Michalem Pullmanem:

Normalizace ještě neskončila

7. 6. 2011

čas čtení 3 minuty

Nespokojenost, která se v období normalizace projevovala, byla často formou konsensu a konformity. Používání oficiálního slovníku v práci či na veřejnosti a nadávání na komunisty doma či v hospodě -- to byl základ normalizační stability. Nikoliv tajná policie. Určité souznění většiny lidí s normalizačním režimem bylo podmíněno nejspíše tím, že s pomocí formální konformity s ideologií mohli lidé dosahovat cíle, které nemusely mít se socialismem mnoho společného -- třeba nosit džínsy, poslouchat metal nebo jet na individuální dovolenou. Nebylo důležité, co slova jako světlé zítřky, dialektický přístup nebo socialismus znamenají; důležité bylo jejich neustále opakování a to, že se za nimi mohlo skrývat leccos. Právě tenhle křehký konsensus se v období přestavby rozboural, protože byly položeny na stůl otázky, co vlastně socialismus znamená a zda nemá náhodou i nějaký obsah. Tam většina lidí znejistěla, jestli to tak půjde dál -- a jestli by pro svou vizi spokojeného života neměli vyzkoušet jiné pojmy.

Dnes tu převládá dojem, že my už nejsme ideologičtí a že držíme pravdu ve svých rukách. Což je podle mě kardinální omyl. Ideologie úspěchu, individuálních šancí, flexibility je přece také ideologií. To přece není žádná pravda nebo historická nutnost. Lidé přitom v praxi vidí, že často ta deklarovaná cesta k úspěchu nefunguje -- že místo individuálních sil je pro dosažení úspěchu důležitější pocházet z dobré rodiny nebo mít možnost zapojit se do příslušných skupin vlivu. Paralely s normalizačním uspořádáním jsou v tomhle smyslu až příliš nápadné. Kdybychom se dnes vážně a důsledně začali ptát, co znamenají některé pojmy dnešního společenského diskursu, jako trh, demokracie, kapitalismus, a proč či zda vůbec jsou žádoucí, mohlo by to dopadnout podobným krachem jako v přestavbě. Neboť jak normalizace, tak český dnešek se opírají o ideologické rámce, které jsou vyprázdněné a nemají svůj pevný morální bod.

Podle mě normalizace neskončila. Podstata postojů se nezměnila. Neoliberální individualismus se tomu normalizačnímu výrazně podobá. Vágně věříme tomu, že tržně-kapitalistické prostředky vytvoří něco jako pohodlný život, ale nikdo se neptá na obsahy.

Teď to schválně přeženu, abych výrazněji ilustroval, co chci říct: Kdyby režim, který v Česku vládne, praskl, tak zástupy lidí budou říkat, jak udatně nenáviděly kapitalismus a že ho vlastně nikdy nechtěly. A skutečně budou mít i vzpomínku na to, že doma na poměry nadávaly, že si stěžovaly na korupci, vydírání a podvody. Přitom budou jen selektivně preferovat půlku své paměti. A třeba pak někdo založí i ústav pro studium falešné demokracie.

Rozhovor s historikem Michalem Pullmanem IDNES

Velké farmaceutické společnosti zlevní vakcíny pro třetí svět, ale nestačí to

7. 6. 2011

čas čtení < 1 minuta

Několik velkých farmaceutických společností oznámilo, že podstatně sníží ceny vakcín pro lidi v třetím světě. Firmy GlaxoSmithKline, Merck, Crucell a Sanofi-Aventis nabídly Gatesově Globální aliance pro vakcíny a očkování četné zlevněné léky. Vyvolalo to chválu od humanitárních organizací, avšak finanční deficit zdravotnictví v třetím světě ve výši 3,7 miliard dolarů zůstává. Zlevnění vakcín není dostatečné.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jazykový koutek poslankyně Němcové

6. 6. 2011 / Petr Uhl

čas čtení 3 minuty

Budou volby nové, nebo předčasné? I to bylo předmětem polemiky před časem v nedělní Partii televize Prima, jíž se zúčastnili moderátor Jan Punčochář -- mimochodem asi nejserioznější a nejvzdělanější televizní moderátor v této zemi --, Miroslava Němcová z Nečasova "čistého" křídla ODS a za demokratičtější část Sněmovny Pavel Kováčik, předseda poslaneckého klubu KSČM.

Současná česká korupční vláda nemá mandát pro žádné reformy

6. 6. 2011 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta

Když se řekne, že reformy odmítá 80% obyvatel (formulace "80% Čechů", použitá v nacionalisticky a proklausovsky orientovaných Lidových novinách, je nechutná, neboť právoplatnými občany, voliči a daňovými poplatníky v tomto státě jsou i Slováci, Romové, Poláci, Vietnamci, Němci, a onen průzkum veřejného mínění jistě nebyl dělán na základě národnostního klíče...), mohlo by to znamenat, že vláda dělá prostě nepopulární, ale potřebná, opatření.

26752

Mělo by to dělat víc lidí

6. 6. 2011 / Jan Čulík

čas čtení 9 minut

Petr Bílek, Mikešova aféra a jiné případy: Kapitoly o zaneřáděném kulturním prostoru. Pistorius & Olšanská, Příbram 2011, ISBN 978-8087053-61-4, 144 stran

Petr Bílek profesor české literatury na Karlově univerzitě, píše od roku 2007 pravidelné komentáře do časopisu A 2, zabývající se aktuálními problémy české literatury, školství a kultury. Pětatřicet těchto přibližně třístránkových textů nyní vyšlo knižně.

Bílek se v předmluvě přiznává, že tyto texty píše, protože si myslí, že je nesmírně důležité systematicky kultivovat veřejný prostor, "a to především v jeho kulturní a vzdělávací složce". Potíž je, že to v ČR skoro nikdo nedělá, a že je toho zapotřebí jako soli, neboť blbost v kulturní a vzdělávací složce v ČR skutečně kvete, jak to dokazují právě Bílkovy komentáře.

Jsou to samozřejmě texty ke dni, ale mělo by se jim dostat daleko větší společenské pozornosti. Jejich společným jmenovatelem je kultivované upozorňování na neuvěřitelné nehoráznosti, k nimž v českém kulturním prostoru dnes dochází - na zřejmě nezadržitelný úpadek kultury a školství. Protože slabý hlas autorův, publikovaný v časopise, který má jen pár stovek čtenářů, asi moc nezmůže, mohou tyto chytré texty působit na čtenáře hodně pesimisticky.

Není tomu ale tak: věděl jsem, že Bílek je vzdělaný a inteligentní autor, který umí psát. Neuvědomoval jsem si však, že má velký smysl pro humor. Čtenář se opravdu pobaví. Uvidíte, publikuju zde níže pár stručných ukázek, které mě zaujaly.

Od rozhořčení k přímé demokracii

6. 6. 2011

čas čtení 10 minut

Během týdne, který předcházel místním a krajským volbám 22.května, se v městech po celém Španělsku a v zahraničí konaly nenásilné protesty, jichž se zúčastnily tisíce osob. Tyto protesty pokračují dodnes. Dostalo se jim mnoha názvů, vycházejících z jmen platforem, které je iniciovaly a z názvů, které byly použity při jejich definici na sociálních sítích a v tisku: Skutečnou demokracii Teď, Hnutí 15. května, Rozhořčení, #spanishrevolution, táborsol, vyjdinanáměstí, neodcházíme, yeswecamp... Jedná se o horizontálně uspořádané hnutí občanů zastupujících výhradně samy sebe, kteří se rozhodli shromáždit se mimo rámec odborů či politických stran, aby protestovali a debatovali, napsal historik Juan Luis Simal.

Vidličkou a nožem

6. 6. 2011 / Přemysl Janýr

čas čtení 2 minuty

Snažím se mladším přátelům předávat zkušenost, že rychle houstnoucí frekvence politických skandálů, rozpad loajality a otevřené boje uvnitř vládnoucích struktur, házení bahnem a úpadek politické kultury až se tají dech nejsou příznaky degenerace národa, ale průvodními příznaky rozkladů našich politických systémů. Máme těch zkušeností víc, než kdo jiný, bylo tomu tak koncem osmdesátých, šedesátých i třicátých let a i poslední mediální přestřelku mezi Jiřím Grušou a Václavem Klausem je třeba s pobavením vnímat v tomto kontextu.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za duben 2011

14. 5. 2011

čas čtení < 1 minuta

V dubnu 2011 přispělo finančně na Britské listy 228 osob celkovou částkou 42 390.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raiffeisenbance jsme měli 30.4. 2011 částku 180 651.22 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní

30114