Vyjádřil jste se, že žijete v Británii a posíláte do Spojených států "zprávy v lahvích". Funguje to? Ovlivňuje to
něco?
Nevím. Ty filmy byly úspěšné a spoustě lidí se líbí, takže možná ty mé zprávy v lahvích lidé dostávají - nevím.
Zjišťuju v Americe, že když natočím film a dělám mu pak publicitu, nacházím tam spoustu lidí, kteří jsou normálně
izolováni. Myslí si, že nikdo jiný nemá takové názory jako oni. Pak vidí, jaké dělám filmy, a zjišťují s
překvapením: "Aha, tak my nejsme sami. Existují i jiní lidé, kteří mají takové názory jako my." A to je velmi
užitečné, protože je lehké dostat se v Americe silně do izolace.
Takže tohle přesně dělá dnes Michael Moore?
Ano. Ten říká skutečnosti, o nichž si lidé třeba mezi sebou povídají, ale oni si přitom myslí, že nemají žádnou moc. Lidé v
Americe a také v Anglii mají obrovský pocit bezmocnosti. Mají pocit, že nemají ve svých společnostech žádný vliv.
Michael Moore vede velmi užitečnou polemiku. Vyvolává to v lidech zájem o to, co se děje kolem nich.
Existuje hodně lidí, zejména tady v České republice, kteří Moora kritizují, že je to, co natáčí, propaganda, že je
Moore levicový blázen, že jsou jeho filmy neférové, že je to demagog.
To všechno je možná pravda, ale to je jedno. Má pravdu. To je jeden z hlavních problémů. Myslím, že Moore hodně
podvádí, to je určitý problém. Sentimentalizuje svá témata. Ale lidé, proti nimž bojuje - Bush - to jsou
největší lháři na této planetě. Jsou to nesmírně zkorumpovaní lidé. Jsou to lháři. A v Americe nejsou žádné jiné
veřejné hlasy, které by to řekly nahlas. Anebo je jich tam velmi málo. Lidé už v Americe nečtou noviny. Dívají se
jen na televizi. A nejpopulárnější televize je Fox News. To je neuvěřitelně hysterická, strašlivá, pravicová
stanice. To není zpravodajství, je to všechno propaganda. Takže Michael Moore je jako oheň, který působí proti
jinému ohni. To je to.
Zdá se, že jste svým životem v Americe velmi frustrován. Jak jste řekl, odešel jste odtamtud v šedesátých letech,
protože byste se jinak stal teroristou. (Terry Gilliam se směje.) Ale funguje to, když analyzujete nějakou zemi z jiné země? Snažím se totiž o totéž: z Británie se vyjadřuji k situaci v ČR. A někteří lidé mi tvrdí: "Z jiné země nám v žádném případě nemůžete
rozumět." Setkáváte se také s něčím takovým?
Vlastně ani ne. Žil jsem dost dlouho v Americe a žiju dost dlouho v Anglii, abych byl schopen dokázat, že jsou
moje názory založeny na solidních zkušenostech. Zjišťuju ale, že se v současnosti Amerika stává stále uzavřenější
společností. Informace, které tam lidé mají k dispozici o sobě samých i o vnějším světě, jsou tak omezené, že je
to děsivé. Protože je ta země tak mocná. A tak rozhodnutí, která se tam činí, Američané nezpochybňují. "Svrhněte
Saddáma Husajna, je to zločinec." Nenapadne je zamyslet se nad tím a uvažovat, jaké to asi může mít následky. Že
budou muslimští fundamentalisté ještě šílenější. Nynější americká vláda pravděpodobně nyní učinila Ameriku méně
bezpečnou, než jaké to bylo, než zaútočili na Irák.
K filmu Brazil. Bylo pozoruhodné, když Tom Stoppard řekl, že jste v podstatě vytvořil variaci na Orwellův
román 1984, protože jste ho nečetl.
Ale já jsem tu knížku četl a je to pozoruhodný román. Brazil je asi daleko víc ze současnosti. Vypovídá o
trochu jiných věcech, ale ten film existuje na témže území. Nevím, nerozumím. Mám zřejmě spoustu znalostí o knihách a filmech,
které jsem nikdy nečetl nebo neviděl. Prostě je to v určité době ve vzduchu. Lidé také o celé řadě věcí hovoří.
Na filmu Brazil je fascinující, že jste, jak se zdá, naprosto do detailů porozuměl podstatě totalitního
režimu. Pro mnoho lidí, kteří zažili komunismus ve východní Evropě, je to, co jste zobrazil ve filmu
Brazil, velmi agresivní formou východoevropského komunismu. Ale vy přitom tvrdíte, že vaše inspirace je z
Ameriky, anebo z historie, hovořil jste o tom, jak si ženy, obviněně v historii z čarodějnictví, musely samy
platit za dříví na své upálení.
Inspirovala mě spousta nejrůznějších věcí. Reagoval jsem tímto filmem na to, co se tehdy dělo. Tehdy byla v
Německu aktivní organizace Baader-Meinhofové a univerzitní učitelé tam byli nuceni podepisovat přísahy loajality
státu. Jinak vás vyhodili z práce. Byly to absurdní texty. Lidem nařizovaly: "Přestaňte myslet!" "Nesmíte už o
ničem ani mluvit, musíte uzavřít svou mysl." V Jižní Americe se lidi ztráceli. Blížil se rok 1984, takže má
paranoia se zvětšovala.
Je absurdní, že byly zjevně obě části světa podobné. Když jsem začal po absolutoriu vysoké školy v Československu
vyučovat, taky jsem musel podepsat přísahu loajality, že budu učit studenty v řádném socialistickém duchu.
Jo, to je stejné. Myslím si ale, že všechny státy mají tendenci směřovat k totalitě.
Další věcí, která mě na filmu Brazil zaujala, je ono oficiálně, jen tak mimochodem prováděné násilí. Jak ti lidé jsou
sice lidskými bytostmi, ale sekretářce nevadí, že zaznamenává stenograficky ze sluchátek řev mučeného člověka.
Protože pro ni je to jen zaměstnání.
Jak jste na tohle přišel?
Nevím. Pro tu sekretářku je to jen zaměstnání. Tihle úředníci musejí vydělávat na rodinu. Po určité době
otupíte. Děláte si svou práci, ať je to cokoliv. Považujete to za něco normálního.
Je to metafora, která zjevně platí pro každé zaměstnání.
Ano, to je pravda.
Takže lze dělat nějaké zaměstnání a zrušit své etické znepokojení?
Mnoho lidí to tak přece dělá. To je jako v Hollywoodu, vedoucí pracovníci. S nimi mohu hovořit o čemkoliv a oni se
chovají jako opravdu inteligentní, otevření lidé. Pak s nimi začnu mluvit o filmu. Jim se něco přepne v hlavě a
jejich mozek se okamžitě uzavře. Začnou projevovat neuvěřitelně úzkoprsý pohled na svět. To se lidem prostě děje.
Víte, to ministerstvo si musí nacházet práci, aby mohlo fungovat, aby nebylo zrušeno. Jste-li ministerstvem,
bojujícím proti terorismu, potřebujete k své existenci teroristy. Takže i když neexistují, musíte předpokládat, že
každý výbuch, k němuž dojde, je teroristickým útokem.
Svět ve filmu Brazil je velmi technologický. A přitom je zastaralý. Jak jste přišel na tohle? Protože
takový přesně byl právě komunismus.
Chtěl jsem, aby ten film nebyl specifický. Tak jsem ho umístil všude ve dvacátém století, v minulosti i v
budoucnosti, všechno je to smícháno dohromady. Aby nebylo možno říct, že je to o nějaké konkrétní době, aby to
byla generalizace o dvacátém století.
Je to zajímavé, protože když jsem poprvé přijel do východního bloku, lidé mi začali říkat, že jsem tady za
komunismu musel strávit dlouhou dobu, než jsem napsal Brazil. A já jim řekl, že jsem tady nikdy dosud
nebyl. A v Jižní Americe mi lidi říkali, že jsem musel strávit nějakou dobu v Jižní Americe, ten film je o naší
zemi. "Ne, není, nikdy jsem tady nebyl."
Zjevně jste se dotkl něčeho obecně platného a strašlivého v lidské přirozenosti.
Ano. Je tomu tak. Je to univerzální. Takovíhle lidé prostě jsou a takhle systém funguje. Ať je politický systém
jakýkoliv, vždycky bude usilovat o to, aby přežil.
Vám jdou nesmírně na nervy američtí filmoví podnikatelé, že?
Jsou to lidé, kteří si chtějí zachránit svá zaměstnání. Strašně se bojí činit jakákoliv odvážná rozhodnutí.
Všechna rozhodnutí, která dělají, jsou motivována strachem, aby je někdo nevyhodil z práce. Tak jsou to nesmírně
opatrní lidé. Jednám s nimi už příliš dlouho. Vždycky si říkám, že teď už proboha přijde nová generace. Ale tak
tomu není. Tenhle druh zaměstnání vyžaduje určitý úslužný postoj.
Takže otevřená, svobodná, tvůrčí práce je ve světě komerce nemožná?
No - vždycky je možno se překážkám nějak vyhnout.
Jak?
Tím, že natočíte úspěšné filmy. Pak vám povolí natočit další. Víte, film Brazil vznikl, protože jsem
natočil Time Bandits. Time Bandits byl v Americe po mnoho týdnů na vrcholu filmového žebříčku.
Vydělal spoustu peněz. A tak jsem mohl natočit film Brazil. O ten námět vůbec nešlo. Oni dospěli k závěru,
že umím natáčet filmy.
Ano, ale vy říkáte, že Hollywood od filmových tvůrců jen chce, aby vyráběli soma.
To je pravda, to chtějí.
K lidským právům. Když jste hovořil o tom, jak si vězni musejí platit náklady věznění. To se v současnosti děje i
tady, v České republice.
Ano, vím, začíná se to dít v mnoha místech na světě. Je to podivné, že se nic nemění.
Vy jste pracoval pro reklamní agenturu. Může být práce pro reklamní agenturu někdy etická?
Závisí to na tom, co prodáváte. A jestli to prodáváte poctivě. Když lidem lžete o nekvalitním zboží, pak to etické
není.
Ale přesto jste vy i Salman Rushdie v tom americkém rozhovoru, který jsme viděli, přiznali, že jste se
vždycky po příchodu z práce v reklamní agentuře museli umýt od špíny.
Protože dostanete vztek. Já měl velké štěstí. Já jsem pracoval pro reklamní agenturu méně než rok. A pracoval jsem
na několika projektech, které byly legitimně kvalitními, dobrými projekty. Ale pak jsem začal pracovat v jiném
odboru té reklamní agentury, měl jsem dělat reklamu pro filmy společnosti Universal a ony to byly strašně blbé
filmy. Tak mě vyhodili, protože jsem začal dělat vtipy o společnosti Universal.
Závěrem otázka, kterou jsem položil vám všem. Debatuje se v ČR o tom, zda existují nějaké myšlenky, které by měly
být zakázány anebo trestně stíhány.
Já se vyhýbám cenzuře. Raději bych dělal chyby tím, že něco nezcenzuruju, než abych udělal chybu tím, že něco
zcenzuruju.
Co lidi, kteří chtějí zničit demokracii? Jako třeba fašistická British National Party v Británii anebo třeba nezreformovaní komunisté.
Lidi, kteří jsou pro demokracii, holt budou muset pracovat trochu intenzivněji. Musejí být angažovanější. Musejí
být pozitivnější. Na druhé straně, víme, jak se dostali k moci nacisté, takže si člověk musí dávat pozor. Ale
prostě já nemám rád cenzuru. Raději bych udělal chybu ve prospěch svobodného projevu. Je to jako s trestem smrti.
Jsem proti trestu smrti nikoliv proto, že bych si myslel, že se lidé nemají nikdy zabíjet, ale proto, že
soudnictví dělá příliš mnoho chyb, takže jsou pak popravováni nevinní lidé. Musíte si rozhodnout, na kterou stranu
dělat ty chyby.
|
