Jak zajistit, aby v Česku pokračoval kavárenský disent

10. 6. 2009 / Štěpán Kotrba

Stačí, když některý z význačných představitelů kavárenského disentu minulého století vyjádří přízeň některé současné politické straně. Stalo se to Václavu Havlovi, Václavu Klausovi, Miloši Zemanovi, Jiřině Šiklové a dalším. Nicméně ani jeden si nepřiznal, že jejich vliv na českou politiku skončil.

Svého času zlikvidoval malé strany na politické scéně Miloš Zeman. Nalákal je do partnerství se sociální demokracií pod lákavým názvem Realistický blok, jejim voličům ukázal, že mohou volit své kandidáty na kandidátce ČSSD a šéfy těchto stran potom politicky zlikvidoval. Dnes už to velkým stranám nestojí za to. Politiku směrem k lidem redukovaly na parlamentní politiku a tu redukovaly na kuloární jednání. Občanská společnost se stala hladovým sirotkem. Malé strany se v této situaci zákonitě likvidují samy. Stačí je vychytrale podpořit... Stalo se a Havlovi zbyla už jen Dáša. Klaus zůstal proti Lisabonu sám.

Na pravici vyjádřil Václav Klaus přízeň Straně svobodných občanů či Janě Bobošíkové . Bývalý "disident" Klaus odsoudil své přátele do politického podpalubí. Partaj hradních poradců beznadějně propadla a spolu s ní i averze vůči Lisabonské smlouvě. Bobošíkové přes její mediální profesionalitu uteklo vítězství v podobě 5 procent o několik desetin (4.26%), a tak v České televizi se mají na co těšit... Na levici Václav Havel pochválil Bursíkovy Zelené za vzorný, státotvorný přístup k přeběhlické koalici, americkému radaru a proamerické protičínské propagandě. Politický disent je proto stále pestřejší a plný "intelektuálů". A stále stejně ambiciózní, přes nulové politické výsledky a místy až živočišný odpor voličů.

Zelení bývalého senátora Mejstříka svým primitivním antikomunismem dosáhli vynikajícího výkonu 0,15% - Mejstříkovu sekretářku Mgr. Neelu Winkelmannovou Ph.D. volilo pouze 3 717 osob. Dobrý výsledek. Demokratickým zeleným nepomohla ani mediální přízeň rozbíječů Bursíkovy strany, ani dvě poslankyně a jedna bývalá ministryně. Demokratická Strana Zelených přesvědčila pouhých 0.62% levicových romantiků. Touha poslankyně Zubové po opětném spojení s teď už ne-Bursíkovými modrozelenými svědčí o tom, že poslankyni se poslanecká židle zalíbila, a tak nejspíše dojde k návratu rebelů do lůna mateřské strany a negativní multiplikaci... Je totiž třeba dostavět Temelín a dálnici D47. Vzhledem k funkčnosti principu negace negace by parlamentní předvolební kampaň mohl Zeleným financovat velkoryse ČEZ.

Aby uspěla u předčasných voleb, musel by ale podle politologa Mlejnka do ní někdo investovat hodně peněz. "Vydupat zezdola, znovu poslepovat, nalovit osobnosti a pojmout to hodně marketingově, zkusit tu značku pod nějakou inovací prodat," uvedl Mlejnek pro iDnes. No jo... Ale kdo dá peníze do zelené politiky, sžírající lesy kůrovcem, nutící nás topit hnojem a hovořící něco o ochraně před zvrhlostmi konzumního způsobu života? ČEZ to nejspíš nebude a SČE také ne - to by museli zelení přísahat na jadernou energetiku. Ani Plavba labsko-oderská se kvůli zeleným nepřetrhne, to by museli Zelení souhlasit s prohrabáním koryta Labe. ČESMAD zleené nápady financovat také nebude, protože zákaz kamiónů je citelným prodražením. Průmyslové továrny kvůli REACH jsou stejnými nepřáteli, jako Silniční stavby kvůli NATURA 2000. D-47 stále ještě nestojí, ačkoliv ministr Šimonovský sliboval a sliboval. Sorosovi došly peníze i optimismus. Dotovaná Zelená energie ještě tolik nevynáší, aby se z ní dala ufinancovat zelená lobby. A zateplovací rekosntrukce jsou v plenkách a ty živí dnes hromady gastarbeiterů, u kterých ovšem chtějí zelení legalizovat jejich pobyt. Hradit za ně zdravotní a sociální pojištění budou muset ale stavitelé, zaplatit to však budou muset minimálně z poloviny jejich klienti... Strana Zelených dělá vše pro to, aby byla chudá. Zelená politika se dá dělat amatérsky, nikoliv však profesionálně.

Liberálové jezdící autem a ne na kole nicméně pochopili, že fair trade nálepka jejich BMW nesluší a tak na místo Bursíka volili raději ODS. Unii svobody volit nemělo smyslu, neboť jen málokdo ví, že tato strana vůbec existuje. Přestože má slogan "čitelná politika". Kdo by tušil, že ji najde v eurovolbách pod jménem "Starostové a nezávislí"? Navíc - když jedničkou na této kandidátce je bývalý senátor a fanatický komunistobijce s pestrou minulostí Štětina. Koalujícím Zeleným nepomohla tentokrát ani Kateřina "Jaujau", ani oteklý předseda, přesvědčující všechny okolo sebe nikoliv silou myšlenek, ale pouze silou (Silou, Katuško, silou...) . Dostali oba, co si zasloužili. K plné reflexi jim to ale nestačí. Stále ještě nemají zelení poslanci nejspíš splaceny směnky z roku 2006. Zelení čekají, až dostanou tolik hlasů, jako hospodská Balbínova poetická strana (0.15%).

To pokračovatelé Husa, Palackého a Konráda Henleina vytvořili celý vějíř partají - jednu menší než druhou. Kdo by řešil politologický rozdíl mezi Českou stranou národně socialistickou (0.13%) , Českou stranou národně sociální (0.03%) a Národní stranou (0.26%)? Neonacionalismus, mnohdy střižený obnoveným nacionálním socialismem (nacismem) v mnoha případech vykvetl do extrémně extremistické podoby a tak i Dělnická strana (1.07%) je téměř k nerozeznání od Sdružení pro republiku - republikánské strany Československa (0.31%). Liší se jen v míře xenofobních výpadů a počtu zatčených a obviněných.

To partaje zaštiťující se ultraliberálností a extrémní svobodou jednotlivce jsou na tom lépe. Strana za zrušení státu je jediná, a to monarchistická Koruna Česká (0.18%). Stran za minimalizaci státu je hned několik. Nejlépe dopadla ODS, která zvítězila a získala mandát "osladit to Evropě"... Nicméně špatně si nevedou ani odštěpky v podobě Strany svobodných občanů (1.26% - minimalizátor a rušitel daní, poradce Václava Klause a výkonný ředitel CEP Petr Mach; bývalý poslanec ODS, propagátor amerického radaru a nyní poradce Václava Klause Jiří Payne; mediálně cynický eurofob Benjamin Kuras; bývalý člen Klubu angažovaných nestraníků, po roce 89 poradce ODS, autor "české státní ideje" Prof. PhDr. Miloslav Bednář; katolický ultrakonzervativec a představitel Institutu sv. Josefa Michal Semín), Strany svobodných demokratů bez programových cílů (Ing. Petr Plaček , 0,06%), Strany demokracie a svobody (0.04%), Liberálové.cz (0,07%, bývalý Zlatuškův podkoní Milan Hamerský, Petr Vašíček), hvězdně obsazené euroskeptické strany Libertas.cz (0.94% poslaenc ODS a tvůrce Modré šance Vlastimil Tlustý; poslanec ODS Jan Schwippel; bývalý ředitel TV NOVA , "nezávislý" europoslanec Vladimír Železný). Jejich výsledky ukazují, že pouze bratrstvo pragmatického obchodu v ODS zaujalo. Výsledky protievropských a stát oklešťujících straniček ukázaly krajně pravicovým ambicím meze stejně velké, jako neonacistům.

Neparlamentní levice na tom ale není lépe. Kandidát SDS na kandidátce komunistů (14.18%) Luboš Lédl zaujal pouhých 910 voličů. Bývalá nepřehlédnutelná ústřední tajemnice a předsedkyně sociálně demokratických žen Jana Volfová dnes zaujala téměř to samé množství (783 preferencí). Její Straně důstojného života (SDŽ) nepomohla ani přímá podpora bývalého předsedy ČSSD a premiéra Miloše Zemana. Dopadla podobně (0.72%), jako strana s přímou podporou Václava Klause. Teď už snad bude od vysočinského důchodce pokoj.

Nejhloupěji ze všech se předvedli Humanisté. Jako součást kolice Ne základnám se odštěpili kvůli nepřekonatelné touze svých představitelů hladovět za mír. A jejich snaha překlopit protestní potenciál protiradarového protestu ve své politické vlastnictví dopadla stejně tristně. Zaujali pouze 0.19% voličů (4 584 hlasů), ve Středočeském kraji, kde se pohybovali brdskými hvozdy a mohli mluvit s lidmi, je volilo pouze 668 lidí (0.23%). V Praze, kde hladověli, jim svůj hlas dalo pouze 887 lidí z 341 219 volících.

Díky zúžení politického spektra o jednu stranu (zelené považují všichni za politické mrtvoly a logickou oběť nevkusně propravicové politiky tandemu Bursík-Jacques) a pravděpodobnému zúžení i o klerikály (KDU-ČSL se nejspíš rozpadne na středově populisitcké, prokatolické lidovce - ČSL a na pravicově konzervativní KDU) se parlamentní diskurs zužuje na souboj mezi ODS a ČSSD za tichého přihlížení stárnoucích komunistů. Těm stačí jediná jistota - valorizace důchodu. To je jediný potenciál verbálně radikální levice. Do toho budou čas od času pro zpestření médii oživovány mrtvoly politického disentu, různobarevní extremisté a nevolitelné zbytky ostatních stran. To aby se ukázalo, jak od reality odtržené jsou ostatní politické proudy. Česká politika se redukuje na binární boj o moc, vliv a peníze ze státní kasy i evropských fondů. Ideje z jedné i druhé strany jdou stranou. Je na čase se tomu přizpůsobit či přejít opět do poloilegality kavárenského disentu nebo emigrovat. Jinou perspektivu politiky česká politika nenabízí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 10.6. 2009