26. 3. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 3. 2008

Plastiky dneška je Komunistický svaz mládeže

Andrej Bažant napsal přednedávnem v reakci na chystaný proces se skupinou Ztohoven článek "Plastici dneška?" , v němž české výtvarníky přirovnal k legendární undergroundové kapele (nejen) sedmdesátých let. Byl to trochu kýč -- a ocenění Národní galerií a ČEZem i včerejší osvobozující rozsudek signalizují, že tudy hranice tolerance českého establišmentu nevedou. Ztohoven si svou svěží akcí určitě zasloužili sympatie a podporu, ne už ale podobný typ přehrávání a dramatizace. Máme-li už sáhnout k podobným (vždy zavádějícím, ale někdy také něco objasňujícím paralelám), řekněme rovnou: Zajímal-li někoho soudní proces s undergroundem dneška, měl se přijít o necelý týden dříve podívat na soud s mládežnickou komunistickou organizací. Tam by spatřil to, co naše společnost opravdu vylučuje a nechce přijmout. Tam by viděl represivní diskurz v akci. A ovšem, tam by viděl i opravdový současný underground, byť zbavený romantické idealizace. Spatřil by rovněž, jak moc jsme znormalizovaní.

Jedna osobní konfese na úvod. Plastic People of the Universe pro mě byli vždy jednou z nejoblíbenějších hudebních skupin -- nejen hudbou a výběrem textů (kde jinde se setkali Jiří Kolář, Milan Nápravník, William Blake, Egon Bondy a Ivan Wernisch?), ale pokud jde o sedmdesátá léta, tak i postoji.

Naopak Komunistický svaz mládeže mi může být sympatický jen dost těžko. Jejich názory představují komplex stalinistických bludů, jejich kultura vystupování a propagace je otřesná.

Jenže to není důležité. Komunistický svaz mládeže dnes není podstatný jako politický subjekt, ale jako objekt represe. Aby bylo jasno, podobně dříve v případě Plastiků nejsou tímto objektem represe proto, že by byli "nevinným svobodným projevem" (slovy Andreje Bažanta). Tak jako Plastici jsou terčem represe v první řadě proto, že představují společensky nepřijatelné hodnoty a v druhé řadě proto, že jsou vhodným terčem.

Jestliže normalizační režim byl založen na snaze o kontrolu kultury a na prosazování konformismu, musel vnímat kapelu, která byla velmi silně nonkonformní a která popularizovala zakázané autory jako ohrožení, nikoli jako něco "nevinného". Vlasatí autoři hudby daleko za hranicemi dobového vkusu byli navíc ideálním terčem -- i u mnohých z těch, kteří byli obecně naladěni proti režimu, vzbuzovali xenofobní reakce.

Jestliže dnešní společnost je založena na ničím nekorigované úctě k principu soukromého vlastnictví, je logické, že za ohrožení pokládá takový proud, který soukromé vlastnictví delegitimizuje a denaturalizuje. Vždyť by ještě někdo mohl upozornit na to, že soukromé vlastnictví výrobních prostředků je historicky daný společenský konstrukt, ne něco přirozeného a zasluhujícího si ochranu bez ohledu na konkrétní podobu a situaci. Vždyť by se ještě někdo mohl začít ptát po tom, jak v českém prostředí proběhla ona Marxem teoreticky popsaná "prvotní akumulace kapitálu" v podání různých Mrázků, Kožených a Macků.

Pochopitelně, že se vyplatí kriminalizovat především takové podoby radikální opozice, které svou formou odpuzují co největší odpor a nechuť. Dříve to byli hlasití vlasatci, dnes se jedná o stalinistickou omladinu.

Společný rys obou uskupení spočívá v tom, jak svého času shrnuli svůj postoj sami Plastici: my zůstali po roce 1969 stále stejní, to jen společnost kolem nás se měnila. Podobně Komunistický svaz mládeže v podstatě konzervuje režimní ideologii z roku 1989, zatímco společnost kolem se změnila.

Pochopitelně, tak jako byl ctností postoj Plastiků, kteří hráli nonkonformní hudbu, postoj Komunistického svazu mládeže, který konzervuje minulorežimní žvásty, ctností rozhodně není. To je bezesporu odlišnost a za normálních okolností by nikoho soudného nemohlo ani napadnout danou hudební skupinu s danou politickou skupinou srovnávat.

Sbližuje je až represe, která je příznakem toho, že Plastici i Komunistický svaz mládeže představují zpochybnění základních hodnot daného systému a zároveň, že je moc pokládá za napadnutelné, protože nonkonformní.

Zbytek příběhu známe. Proti kriminalizaci Plastiků se ozvala celá řada opozičních autorů, na soudy s Plastiky chodila řada lidí vyjadřovat solidaritu, nakonec vznikla Charta 77. Navzdory mlčení většiny společnosti se ukázalo, že normalizace naráží na odpor.

A dnes? Kolik lidí v Česku se vážně vyjádřilo proti represím? Zdá se skoro, že silnější protesty přicházejí ze zahraničí. Kolik lidí chodí na soudy, na nichž se ve skutečnosti jedná o svobodu slova v naší zemi? Nahlas znějí spíše slova různých Štětinů a Mejstříků, oněch antichartistů dneška (rozdíl spočívá snad jen v tom, že se na rozdíl od svých předchůdců nemohou vymlouvat na nějaký nátlak; to, co dělají, je inspirováno prostě hloupostí a zlobou).

Přesto, že současný režim je mnohem méně represivní, zdá se skoro, jako kdyby naše společnost byla znormalizovanější, než ta tehdejší.

                 
Obsah vydání       26. 3. 2008
26. 3. 2008 Mirek Topolánek byl pobytem ve Vietnamu dojat
26. 3. 2008 "Nadstandartní" atmosféra?
26. 3. 2008 Kosovo: Jak československá diplomacie selhala Miroslav  Polreich
26. 3. 2008 Kosovo -- naše odpovědnost za konflikt má pokračovat uznáním Miroslav  Polreich
26. 3. 2008 Plastiky dneška je Komunistický svaz mládeže Ondřej  Slačálek
26. 3. 2008 Kritéria omezenosti určují ráz světa Bohumil  Kartous
26. 3. 2008 Informace, které by neměly zapadnout Jiří  Jírovec
26. 3. 2008 Které Americe máme být vděční? František  Řezáč
26. 3. 2008 Boj za svobodu není nelegitimní jen proto, že ho podporují Spojené státy Jan  Čulík
26. 3. 2008 Tibet a nezávislost aktivistů?
26. 3. 2008 Česká média informují o Tibetu neobjektivně
26. 3. 2008 Internetové stránky BBC v angličtině byly v Číně odblokovány
26. 3. 2008 Následkem čínské okupace zemřelo přes milion Tibeťanů
26. 3. 2008 Přestal už být dalajláma agentem CIA? Štěpán  Kotrba
26. 3. 2008 Nahá Carla, obnažený Sarko... A co bude dál? Josef  Brož
26. 3. 2008 Investice se zvláštním účelem, neboli "A tak si koupím odbory"... Uwe  Ladwig
26. 3. 2008 Feministická lingvistika a politická lež Milan  Kubr
25. 3. 2008 Koordinace tibetských protestů proti olympiádě Štěpán  Kotrba
26. 3. 2008 Výsměch křesťanství je Boží dar Boris  Cvek
26. 3. 2008 Různost názorů a "určité meze" zbožštění koček Štěpán  Kotrba
25. 3. 2008 Festival poznání a zábavy - SciFaCon
25. 3. 2008 Dosah radaru Jince Boris  Valníček
25. 3. 2008 Radar - Bursíkova zhouba Ivan  Větvička
25. 3. 2008 Cikáni Přemysl  Janýr
25. 3. 2008 Kořeny terorismu -- psychologický aspekt Oskar  Krejčí
25. 3. 2008 Sudoměř - 25. března 1420 Petr  Kužvart
25. 3. 2008 Mise dosud nedokončená: New York Times a svoboda českého tisku Mojmír  Babáček
25. 3. 2008 Zájem o bezvýchodnou válku v Iráku klesá, The New York Times "zkoumají" proč Karel  Dolejší
24. 3. 2008 Od malička předpokládám, že v Americe žijí muži i ženy Hana  Tomšů
21. 3. 2008 Tibet: Jak zdemolovali Pekingskou třídu
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008
26. 3. 2008 Demokracie Karel  Kryl