1. 5. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Haymarket 1886
30. 4. 2003

Památce popravených anarchistů z chicagského procesu

redakce a úvod Ondřej Slačálek

První máj si v Čechách připomínají i anarchisté. V médiích je jejich shromažďování marginalizováno podle okolností jako nezajímavé dovádění "--náctiletých" nebo jako srocení extremistů. Akce jsou shazovány jako něco, co nemá s prvomájovou tradicí co dělat. Jako její autentičtí nositelé pak jsou představovány především různé levicové strany.

Zcela je opomíjen fakt, že oběti justiční vraždy v Chicagu, na jejichž památku je první máj připomínán, byli socialističtí anarchisté. Stranou jde také to, že se anarchisté k prvnímu máji hlásili vždy -- ještě v dobách, kdy slavit jej znamenalo stávkovat. Na počátku 20. století pořádali anarchisté pravidelně na prvního máje v Praze i v severních Čechách shromáždění a přednášky i průvody. Během jednoho z nich byl během střetu s policií zatčen i Jaroslav Hašek -- tehdy anarchista.

Ještě předtím se pozdější anarchisté jako Vilém Körber, podíleli na pořádání vůbec prvních českých oslav prvního máje roku 1890 -- tehdy ještě v rámci sociální demokracie, která zakrátko začala být jejich "neodvislým" a antiautoritářským názorům příliš těsná.

Téhož roku začal v New Yorku vycházet jeden z prvních anarchistických časopisů Volné listy. Jednalo se o vůbec nejdéle vycházející anarchistickou periodickou tiskovinu vydávanou v češtině -- vycházel přinejmenším do roku 1917. Již během prvního ročníku se na jeho stránkách ocitly dva zajímavé dokumenty k prvomájové tradici. Jednak zvláštní číslo věnované památce popravených anarchistů z chicagského procesu s výzamnými částmi jejich obhajob, a jednak text obhajoby Charlese Malata, autora knih Komuna a anarchie a Filosofie anarchie, obviněného po prvním máji 1890 z podněcování ke vzpouře a nelegálního držení zbraní.

Otiskujeme mírně jazykově mírně upravené výňatky z obou textů.

Výňatky z obhajob chicagských anarchistů:

"Chopiv se před tímto soudním dvorem slova, mluvím zde jako zástupce jedné třídy ke členům té druhé.

Začínám slovy, s nimiž před pěti sty lety předstoupil před své katy benátský dóže Mariano Fallieri: "Moje obhajoba je vaší obžalobou! Příčinou mého domnělého zločinu jsou vaše činy!"

Byl jsem obžalován z vraždy -- jako její pomahatel nebo účastník. Na základě této obžaloby byl jsem odsouzen... Důkazy mé viny "stát" nepodal. Z podaných výpovědí svědků nevysvítá, že bych se podílel na hození pumy, ani že bych věděl, kdo pumu onu hodil -- leda, že byste výpovědi soudruhů státního návladního a Bonfielda, výpovědi Thompsona a Gillmera vážili podle té ceny, která jim za ně byla zaplacena. Nejsou-li žádné důkazy pohotově, které by dokázaly, že zákonitě jsem za onen čin zodpovědný, pak je odsouzení aneb vykonání ortele nic menším než rozmyšlenou, zlomyslnou a chladnokrevnou vraždou! Vraždou tak infamně a padoušsky zosnovanou, že jenom v dějinách náboženského a politického pronásledování je možné nalézt podobné případy... Justiční vraždy spáchány byly v mnoha případech, kdy si zástupci státu alespoň mohli myslet, že oběti jejich vinny jsou zločinu, z jakého byly obžalovány. V předloženém případě nemohou se zástupcové státu takto vymlouvat, a sice z té příčiny, jelikož ony výpovědi svědků sami vyrobili, které co záminka k našemu odsouzení byly -- co záminka použity od poroty, která vyhledána byla, aby nás odsoudila... Před tímto soudním dvorem a před lidem, domněle tento stát tvořícím, pozdvihuji obžalobu proti státnímu návladnímu a jemu hodnému druhu Bonfieldovi ze spiknutí za účelem vraždy!!

'Je souzen anarchismus!` vzteká se mr. Grinell. (žalobce -- pozn. red.) Je-li tomu tak, dobrá, pak mě odsuďte, neboť já jsem anarchistou. Já věřím s Bucklem, Painem, Jeffersonem, Emersonem, Spencerem a mnoha jinými velkými mysliteli tohoto století, že stát kast a tříd, stát, v němž jedna třída ovládá druhou, žije z její práce a nazývá to pořádek -- ano, já věřím, že tato barbarská forma společenské organizace s jejím, zákony posvěceným, systémem plenění a vraždění, je odsouzena k zániku a musí uvolnit místo svobodné společnosti. Zvěstujte mi ortel smrti, ale ať se svět dozví, že léta páně 1886 bylo ve státě Illinois osm lidí odsouzeno k smrti za to, že neztratili víru v lepší budoucnost a konečné vítězství svobody a spravedlnosti.

(...)

je pravda, že jsme vyzývali lid, aby se ozbrojil. Je pravda, že jsme opět a opět zvěstovali, že velký den změny věcí se blíží. My jsme si nepřáli krveprolití, neboť nejsme žádné bestie. Nebyli bychom socialisty, kdybychom byli bestiemi. Byl to náš cit lidskosti, co nás přivedlo do hnutí k emancipaci utlačených a nuzných.

Pravdou jest, že jsme lid vyzvali, aby se ozbrojil, aby se k příští bouři připravil. To zdá se býti příčinou, na základě kteréž rozsudek platným držen býti má. "...Když dlouhá řada neprospěšností a utlačování nad vší pochybnost ty samé cíle sledujících, to předsevzetí dokážou, že lid absolutnímu despotismu zpět v náruč vržen býti má, pak jest právem a povinností lidu, takovou vládu svrhnout a nové prostředky bezpečnosti pro budoucnost zaříditi." Toto jest citát z prohlášení neodvislosti. Překročily jsme některé zákony, když jsme lidu ukázali, že nespravedlnosti, jaké během posledních dvaceti let na povrch přišly, neustále jeden cíl sledovaly, totiž ten: oligarchii (vícevládu) v této zemi zaříditi, tak silnou, tak mocnou, tak ohromnou, jaká dosud v žádné zemi nebyla? Chápu zcela dobře, proč ten člověk Grinnel na Grand jury nenaléhal, aby nás z velezrády obvinila. Rozumím tomu zcela dobře. Ono není snadné obviňovat z velezrady toho, kdo sám hájí ústavu proti těm, kdo po ní nohama šlapou. To by nebylo žádným tak lehkým kouskem, Mr. Grinnell, jako tyto lidi z vraždy obvinit.

Ku konci tedy: toto jsou mé idee. Ony tvoří díl mne samého. Já se jich nemohu vzdáti, a mohl-li bych, přece bych to neudělal. Jestli se domníváte, že můžete tyto idee, každým dnem více půdy nabývající, zničit mocí, když nás na šibenici pošlete -- jestli jednou chcete lidi přece trest smrti podstoupiti nechat jelikož se odvážili pravdu mluvit -- pak nemáme více co říci. My jsme neřekli nic více než pravdu.

Můžete nás jen z jediné lži obvinit? A jestli za pronesení pravdy trest smrti stojí, nuže -- hrdě a vzdorovitě cenu tu zaplatím! Pravda -- za ní zemřeli Sokrates, Kristus, Hus, Giordano Bruno, Gallilei, za ní zemřeli legiony těch nejšlechetnějších a nejlepších. Oni nám předcházeli:my jsme hotovi je následovat.

August Spies

"Hlasovací lístek je špatnou hradbou před kulemi těch, kteří se zde v Chicagu chystají k pouličním bojům. Hlasovací lístek je za dnešních poměrů pro průmyslového námezdního otroka bezcenný. Říkáme s Viktorem Hugo, že ráj bohatých bývá vytvořen z pekla chudých. Celá organizovaná moc vlády bývá použita k potlačení "lůzy", jak nazývá dělníky ta "lepší" třída. Když se pak američtí dělníci zdráhají hladovět jen kvůli zákonu a pořádku, když začnou myslet a jednat, pak -- pak začne cvičení v pouličních bojích. Vyděrači lidí vidí, jak se blíží bouře. Jsou odhodláni udržet své pozice ať to stojí co to stojí. Dělníci (a máme na mysli i ženy) probuďte se, připravte se vezměte si svá nezadatelná práva. Agitujte, organizujte, připravte se hájit své životy proti vrahům!

(...)

A teď si představte tento případ: vytáhne jeden pluk o tisíci mužích, dobře ozbrojen winchestrovkami. (typ pušky -- pozn. red.) Na druhé straně jsou Rytíři práce (Knights of labour, první americké odbory -- pozn. red.) a všichni beze zbraně. Nemají prostředky, protože jedna puška stojí 18 dolarů. Nemohou si koupit žádnou a vyzbrojit celý pluk by stálo mnoho peněz.

Jedna puma stojí 6 centů, jedna puška (winschestrovka) stojí 18 dolarů. To je ten rozdíl!Jsem za to odpovědný? Mám být oběšen za to, že to tak je a že jsem to řekl lidem? Jděte a najděte si muže, který vynalezl dynamit, vyhrabte jeho popel a odsuďte jeho, ne mne.

(...)

Jsem nazýván dynamitníkem. Proč? Použil jsem někdy dynamitu? Ne. Ale poslechněte si, co vám teď řeknu. Vynalezení střelného prachu je součástí světových dějin. Znamená pád loupeživých rytířů a volného kořistnictví. Usnadnilo obětem těchto loupeživých rytířů obranu a tím tyto rytíře zničilo. Střelný prach je, jak vidíte, demokratický nástroj. Přinesl republikánské zřízení a učinil lidstvo šťastnějším. Odňal králům, loupeživým rytířům a zákeřníkům jejich moc. Dnes hraje úlohu střelného prachu dynamit, to on bude emancipátorem zotročených mas. Dynamit je vysvoboditelem dělnictva, je demokratický a činí každého rovným."

Albert Parsons

"Rozsudek, vynesený porotou v této soudní síni, nebude vynesen nad vraždou, ale nad anarchismem. Jsem se vědom, že jsem odsouzen k smrti, protože jsem anarchistou a ne proto, že bych byl vrahem. Nikdy jsem žádnou vraždu nespáchal, nikdy ve svém životě jsem se nedopustil zločinu.

(...)

Myslí-li si však panující třída, že naší popravou budou vymýceni anarchisté a anarchismus, pak je omylu, neboť anarchismus je zásada, která je anarchistům dražší, než život. Anarchista je vždy připraven pro svou zásadu zemřít. Jsem v tomto případě obviněn falešně. Jsem odsouzen k smrti jako anarchista."

Adolf Fischer

"Zákony, které máme, se protiví přírodním zákonům, protože berou velké většině lidí právo žít. Jsem příliš citlivým člověkem na to, abych nevystupoval proti poměrům jako jsou ty dnešní. Každý chápající člověk se musí snažit svrhnout systém, který umožňuje jedinému individuu za několik málo let shromáždit miliony dolarů, zatímco ožebračí miliony lidí. Je něco divného na tom, že za těchto okolností lidé povstanou a snaží se vytvořit jiné poměry, v nichž by byla základním pravidlem lidskost?"

George Engel

Obhajoba Charlese Malata

"Buďme upřímní, pane prokurátore, tento soud má předem určený cíl, což jste dal sám jasně najevo ve své obžalobě. Tímto cílem je dělnická manifestace prvního května, jejíž pokojný a legální průběh jsme my anarchisté neschvalovali a stále neschvalujeme -- protože jediná svoboda je ta, která se vezme, nikoli ta, která se vyžebrává. Tato manifestace nicméně znepokojuje vládu, neboť ukázala, že vedle poslanců a městských radních, samozvaných socialistů, vedle pletichářů a slávychtivců (ti zastoupeni jsou ve všech stranách), přelétajících mezi vládnoucím měšťáctvem, které chtějí spojit, a proletářem, kterého chtějí využít, tu je bezejmenný zástup, který sice úplně nechápe špatné žerty politiky, který nicméně trpí a cítí bídu, a až tato bída dosáhne nejvyššího stupně, až poměry budou neudržitelné, porozumí bleskem osvěty tomu, co si nemohl osvojit dlouhou naukou o teoriích. A pak se neví, co může přijít, nebo spíše, ví se to: je to revoluce, začátek osvobození. A vláda má strach, velí úřadům pronásledovati a úřadové pronásledují.

* * *

Bojujíce proti stávajícímu společenskému pořádku, jejž vy, páni úředníci, a také vy, pani soudcové, jste povoláni hájiti, prohlásivše nás za zralé pro Sainte Pélangi (vězení pro politické provinilce -- poznámka Volné listy), jsme vydáni nebezpečím bitvy: bijeme a jsme biti; je to tak důsledné a my neprotestujem. Naopak, cítím se šťastným když mám dokázat, třeba k vlastní škodě, jak dalece je váš pořádek tyranský, jak je vaše svoboda tisku padělána. Ó ano! Budeme mít volný tisk, ovšem pod podmínkou, že nám to vláda milostivě dovolí.

Nedivím se, že nesčetní dobráčkové, kteří kdysi přijali republiku jako ideál svobody, pokroku, volnosti v stycích společenských, vpravivše se do svého bídného postavení spokojí se se slovem republika, třebas bylo dokázáno, že vláda republiky jest právě tak zpátečnickou jako vláda království a císařství a to ne proto, že je vládou republiky, ale proto, že je vládou.

Vláda státu, pod jakýmkoli názvem, pod jakoukoli vrchní formou, pod jakýmkoli lživým nátěrem politiky nemá ve skutečnosti žádnou jinou úlohu než úlohu nucenou, nepopíratelnou, úlohu dějinnou, od níž se nikdy neoddělila a od níž se nemůže ani na jediný okamžik oddělit pod trestem nebýt už více vládou; a touto úlohou je udržení pořádku, ne-li pořádku politického, který není velmi rozsáhlý a bývá napadán pokaždé, kdy nová skupina získá moc (neboť tato skupina má vždycky spoustu přátel a pomoci, jíž musí odměnit), pak přinejmenším pořádku společenského, spočívajícího na rozdělení majetku, který je mnohem hlubší. Dovolte mi pánové, popsat to, co nazýváte pořádkem.

Pořádek, v této společnosti spočívající na nerovnosti podmínek a věčném zápasu zájmů, znamená drcení slabšího silnějším, vydírání chudého dělníka bohatým cizopasníkem; to všechno srovnáno vašimi trestními paragrafy a posvěceno vašimi zákony.

Pořádek znamená snadnou možnost pro toho, koho vydírání nebo náhoda, že se narodil v dobré rodině, učinily bohatým, z pouhého rozmaru aneb burzovním obratem vysušiti prameny života stům rodinám.

Pořádek znamená pro toho, kdo nevlastní nic mimo síly svých svalů a smyslů, svobodu zemřít hlady, nenajde-li nikoho, komu by mohl prodat své schopnosti.

Pořádek znamená uvěznění mladého proletáře do morny, která se nazývá kasárna, do morny, v které člověk zhovadí, zadusí v sobě veškerou samočinnost a vědomí, přetvoří se ve stroj na zabíjení, kde se učí stranit se lidu, ze kterého vyšel, pitomě nenávidět proletáře zrozené za horou nebo řekou značící hranici -- chudáky vydírané a trýzněné jako on sám -- a prolít, on, který nic nevlastní, svou krev pro záchranu majetku cizích, který je nazýván vlastí. A touto vlastí není nic jiného než kapitály Rotschilda, uhlodoly Schneidera, pokladny Jalurota!

Pořádek, to je prostituce, dcera bídy, postavená k veřejné služně pro zalíbení bavících se měšťáků (už to nejsou jen králové, kdo se chce bavit, není-liž pravda!). Je to tato prostituce vyhazující na chodník tisíce nešťastnic nepotřebných v práci nebo neschopných prací uspokojit své potřeby z toho, co vydělají prací, protože průměrná denní mzda žen je 33 sous, jak je dokázáno statistikou.

Pořádek, znamená, že požívající menšina nahromadí tolik přírodních pramenů blaha, které by mělo k dispozici lidstvo, a které by měly být podle spravedlnosti obecným dědictvím, tolik pokladů vyrobených pracující třídou, odsouzenou stále obcházet v kruhu bídy jako zvíře ve své kleci až do dne, kdy vyjde vše rozdrtit.

A konečně, pořádek znamená pro mocné právo vše říci, všeho se odvážit, znamená pokryteckou společnost schovávající svá zla pod falešnými barvami, vrhající závoj na své slabosti, stavící pomníky svým zločinům a zdravící své katany, korunované hlavy států, generály, ministry, jako velké muže. Je to ta samá společnost, nenechávající zbídačelým nic než právo všechno snášeti, dusící bez milosti veškeré jejich tužby. Je to spravedlnost osvobozující Wilsona (zeť bývalého presidenta republiky Grévyho, známý švindléř s řády -- poznámka Volné listy) a zároveň pěst četníka drapající límec tuláka, jehož vinou je to, že je bez domova.

To je tedy ten váš pořádek, který my, anarchisté, chceme rozdrtit, tak rozdrtit, aby z něj nic nezůstalo.

Pánové! Patří mezi vámi k dobrému tónu mluviti o našich násilích, ptám se vás ale (a teď se neptám úředníka oděného červeným šatem, ani důstojného soudce, ale člověka, který jím zůstal i pod tímto červeným šatem a důstojností soudcovskou), ptám se vás, co je nelidštější: Chtít jako my, anarchisté, všemi účinnými prostředky zničit pořádek tak hnusný, aneb chtít, jako vy, jej udržeti? Pořádek, který na prahu dvacátého století, kdy věda znásobuje svoje dary, kdy výrobky přebývají v poměru tři ku jedné, kosí více obětí než nejkrvavější revoluce!

Všechny vlády, ať už mají jakoukoli formu, se ohání těmi samými argumenty: bůh a moje právo -- svoboda, veřejný pořádek -- volnost, rovnost, bratrství. Úřady, kněžstvo, policie, armády a kapitál jsou přirozené opory tohoto pořádku, náspy chránící nerovnosti a výsady společenské, které my anarchisté napadáme proti všem vládám. Zvážili jste, pánové, vy, jež bezpochyby za utopisty pokládáte lidi, kteří se jako my chtějí obejít bez pánů, zvážili jste, že po celá staletí Francie zkusila všechny formy vlády, absolutní monarchii, ústavní císařství, konsulát, republiku, a pokaždé nová moc byla tak špatná a společenská zla zůstala tak nezměněná, že lid nevěděl, jak si pomoci jinak, než novou revolucí? A není tedy, když všechny vlády byly špatné, logický výsledek obejíti se jednoduše bez nich?

To je tedy výsledek, který hlásají anarchisté. Je souladu s lidským citem, tak dlouho trpícím vašimi zákony, vašimi předsudky, vašimi okovy a toužícím po pravé svobodě, v souladu se směřováním mas ke zobecnění zájmů hospodářských, socialismu a víc a víc pokračující politické decentralizaci, anarchii; v souladu s neustále pokračujícím vývinem myšlenek, neboť až anarchisté řeknou: "nepotřebujem více vlády", už tu jaksi nebudou tiskové soudy, které by je mohly zadržet.

A to je také to, v čem se rozhodně lišíme od tolika stran politické opozice, více či méně reformistických, i od těch které se označují za socialisty - věru! dnes, kdy vítr věje dle socialismu tak silně, že i papež a německý císař se sami vydávají za socialisty, - hlásné trouby této strany nemají ve skutečnosti jiný ideál než dostat se buď do sněmovny aneb městské rady, tedy k přepyšnému postavení. Také je třeba je slyšet: Oni uznávají, že není všechno výborné v nejlepším z možných světů, že jsou nutné vážné změny a to změny národohospodářské, týkající se nynějšího rozdělení majetku. "Avšak," doplňují to tito dobří apoštolové, "jestli se tyto opravy neprovádí, je to vinou toho, že vláda je ve špatných rukou. Ať se tedy změní vláda a dají otěže nám, a vše bude dokonalé." To je věčná mluva ctižádostivých a šarlatánů.

Není to ale mluva anarchistů. My neříkáme: "My jsme lepší než druzí", my říkáme: jsme lidé jako jiné, mající též své slabosti a chyby. Kdybychom byli u vlády, nemohli bychom si počínat lépe než druzí. Lid sám vlastní tajemství svého štěstí, zorganizování práce ve volné společnosti nemůže být úkolem nikoho jiného než samotných pracujících, jediných, kteří k tomu jsou oprávněni. A Proudhon, tento bystrozraký genius předvídající anarchii, zvolal před námi: "Kdokoliv k organizování práce volá kapitál aneb stát, lže."

* * *

Zkoumají-li se vážně, kdekoli mimo v úředních ošumělých tiskopisech, anebo i v těch, dovede-li člověk přemýšlet, dějiny pokroků učiněných lidstvem během století, pozná se, že tyto pokroky vykoupeny byly vzpourami všech druhů: vzpourami proti zákonům, vzpourami proti náboženským zásadám, vzpourami proti zchytralostem, proti předsudkům, bez ustání směřovaly k pokročilému omezení panského vlivu, - a co z toho lze usoudit? Co jiného, než že konečný pokrok bude úplné vymýcení tohoto vlivu ze společnosti, které uskuteční prorocký výrok filosofa Fichteho: "Přijde den, kdy lidé budou dosti svědomití, aby se obešli bez jakéhokoli vládního prostřednictví ve svých stycích společenských."

Poněvadž chceme rozbít dnešní společenský útvar, je tu snad řečeno, že chceme rozprášení se jednotlivců po zemi obrácené v poušť, že se znovu chceme chopit kamenné sekery našich předdějinných předků a spát v jeskyních? Rozhodně ne. My též a hlavně milujeme blahobyt a nemíníme se rozloučit se skladem myšlenek a znalostí, s příjemnostmi nahromaděnými pokoleními. Ale chceme, aby je užíval každý.

Ano! Bezvládí není, jak tvrdí jeho nevědomí pomlouvači, pouhý návrat člověka příliš dlouho tlačeného životem, k přirozenější volnosti; není jen z daleka viditelným ideálem, zdraveným filosofy; není pouze vtělení doktrín geniů, novým Fourierem a novým Cabetem; odpovídá samotným tužbám zástupů, logickému souladu událostí; a to je jeho životní síla, to zajišťuje jeho příchod: na hony vzdálené tomu, aby se vznášelo v oblacích má základ pevný, nezničitelný, řekl bych, ač se často toho slova zneužívá, vědecký.

Bezvládí, to je nová síla, spojení už ne hierarchické a autoritativní, jak ve středověkých ceších (soustava, k níž by nás chtěli přivést někteří z katolických lži-socialistů) nýbrž volné, projevující se ve všech oborech lidské činnosti, v řemeslech, uměních, vědách, beroucí držení světa a tvořící nové formy společenské. Jsou to skupiny dělníků pracujících v jediné zemi (protože společenský převrat nebude na jednom místě a bude mít dopady všude), ale v celém světě, ve smířeném světě. Tato republika práce nebude míti nic společného s vladařskou vaší republikou. To je zítřejší společnost, jejíž útvar my, kterým se přičítá, že se pouze vznášíme v oblacích, můžeme definovat dvěma slovy: SAMOSPRÁVA NÁRODOHOSPODÁŘSKÁ. -- Bezvládí je budoucnost lidstva.

Bezvládí je jedním slovem nový společenský organismus, který možná nevidíte, který se ale tvoří v tomto okamžiku a v jiném příhodném okamžiku, a jindy než myslíte, vyloučí organismus, nynější, příliš opotřebený, příliš starý, aby mohl trvati.

A protože my, anarchisté, máme v budoucnosti poslání filosofické, svobodonosné, a ať už se říká cokoli, čistě lidské, nic, nic, nic nás nezdrží od uskutečnění tohoto ideálu."


V tomto netradičně pojatém komplexu článků a vysvětlivek se seznámíte s bohatou historií pravomájové tradice.


                 
Obsah vydání       1. 5. 2003
1. 5. 2014 Máj Karel Hynek Mácha
1. 5. 2003 Svatý Josef Dělník a May Day Štěpán  Kotrba
29. 4. 2003 První máj s komunisty, sociálními demokraty a odboráři
30. 4. 2003 Památce popravených anarchistů z chicagského procesu
28. 4. 2003 Anarchistický 1. máj
"Za svobodnou anarchistickou společnost"

1. máj RSS 2.0      Historie >
30. 4. 2003 Památce popravených anarchistů z chicagského procesu   
29. 4. 2003 První máj s komunisty, sociálními demokraty a odboráři   
28. 4. 2003 Anarchistický 1. máj
"Za svobodnou anarchistickou společnost"