7. 1. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 1. 2005

Referendum o Evropské ústavě: chybí étos i důvěra

Většina občanů, která v referendu podpořila vstup do Evropské unie, bude brzy postavena před otázku referenda nového: tentokrát o ratifikaci tzv. Evropské ústavy. Vyčlení vláda nových 200 miliónů korun, aby přesvědčila 55% voličů říci opět své ANO? Je referendum o tomto tématu hazardem, nebo jediným prostředkem, jak oživit zastupitelskou demokracii?

Obávám se, že většina občanů vůbec netuší, jak fungují evropské instituce.

Do Bruselu je to pro ně pořád daleko a veřejný prostor ovládli nacionalisté a komunisté. Diskuse na téma Evropské ústavy stále připomíná zákopovou válku u Verdunu: občas někdo vystřelí a potom se protichůdné strany opět zakopají do svých výchozích pozic. Stále jde navíc o to, kdo něco říká, místo toho, co opravdu říká. To je případ i novoroční přestřelky, které se paralelně zúčastnili bývalý prezident Václav Havel, předseda ODS Mirek Topolánek a předseda Sněmovny Lubomír Zaorálek.

Zopakujme si obecně rámec, v němž se dosavadní diskuse pohybovala. A to nikoliv pouze na Nový rok.

  • Stojíme před vznikem Spojených států evropských či pouze před banální "mezinárodní smlouvou", kterou nestojí za to se ani zabývat?
  • Ztratíme poslední zbytky suverenity, či jde jenom o to, jak učesat tisíce smluv do jednoho textu?
  • Budeme odmítnutím euroústavy mimo Evropu, nebo stále její součástí?
  • Kdo ústavu četl, a kdo ne?

Jen velmi zřídka bývá řeč o hodnotách. Koho by to zajímalo... O étosu nemluví nikdo. Ten je ale k pochopení tématu podstatný. Protože odpovědět se dá na různé otázky různě, a pravda je vždy nakonec někde uprostřed. Záleží na úhlu pohledu. Má ale smysl vůbec volit, když otázkám vlastně ani nevěříte?

Paradox vstupu

Paradox vstupu do Evropské unie je zřejmý. Absence étosu a důvěry je ovšem alarmující. Vstoupili jsme někam, kde většina z nás nežila, a neměla o tom valné představy. Výjimky potvrzovaly pravidlo a očekávání brzy vystřídaly obavy. Myslím, že společnost, už jenom kvůli mentálnímu zdraví, si musela projít obojím: nabuzeným eurooptimismem i agresivní kakofonií euroskeptiků. Není ale nic horšího, než realita: ta nakonec šedá a nezajímavá Evropa, do níž dnes jezdíme na občanku. Čekali jste to? Ceny vzrostly, jiné klesly. A co ještě?

Stále se tu nedostává toho podstatného, na čem Evropa po válce vznikla. Proč?

Historicky nešlo přece pouze o to, jak uchovat Evropě mír před ruským medvědem (pod americkým deštníkem). Připomeňme, že mezi klíčové myšlenky, na nichž postavili Jean Monnet a Robert Schuman v roce 1950 svůj projekt, byl právě étos vize. Byla to vize jednotné politické Evropy a mezi ambiciózní projekty patřila i Monnetova představa evropské armády. Tito lidé, otřeseni dopady války, měli odvahu vize formulovat. Je opravdu škoda, že logika vývoje a strategie "krok za krokem" udělala během desetiletí ekonomický obchvat, jenž vyvrcholil v roce 1991 Maastrichtem a jednotnou měnou. To už nebyla Evropa občanů, to zvítězili bezbarví úředníci.

To je první odpověď. Byrokraté nemohou suplovat politiky. Politikům ale většinou chyběla odvaha.

Přesto získal svou pevnější podobu Evropský parlament, kde se od roku 1979 konají přímé volby. Nebylo by to možné, kdyby v průběhu 70. let neklíčily zárodky nespokojenosti z úřednického rázu Evropy. Přesto zvítězila gradualistická představa, že ekonomie musí předcházet politiku, ona sama se nakonec stala jediným smyslem. Při pádu Santerovy komise si ale dosud bezzubý Evropský parlament dokázal i poprvé dupnout. To nebylo nepodstatné, jak ukázala i nedávná aféra s komisařem Rocco Buttiglionem. Zárodky politické Evropy, jejíž výhonky lze nalézt paralelně v různých dobách, je zapotřebí vidět na celém pozadí měnící se politické a institucionální mapy kontinentu. Není to někdy opravdu snadné. Konvent, který připravil základy Evropské ústavy, má proto mnohem větší váhu, než by si někteří přáli. Nikdo tento sněm nemůže napadnout z nedostatku legitimity.

Deziluze a pokrytectví

Ovšem étos, s jakým v 50. letech vznikaly evropské organizace (za všechny Evropské hnutí či Evropští federalisté), lze jen těžko přenést do Evropy, která prošla za posledních 20 let silnou fází konsumerismu, v níž se již politická budoucnost už zdaleka neměří vizemi, ale hlavně plnými žaludky. Občané států komunistického bloku, prošlí dietou komunismu a deziluzí ze všech ideologií, jsou snad ještě více náchylní považovat snahu o formulování nové vize, pokud se kdy nějaká objeví, za prázdné tlachání a dobře zaplacené úřednické europokrytectví.

To je druhá odpověď. O Evropě se mluví jazykem, kterému nikdo nevěří. Občané ale rezignovali na to podstatné: na vlastní úsilí a zvědavost.

V takovém dědictví se nutně daří všem, kteří na deziluzi staví své politické projekty. Politika je tu jenom jako pragmatický zápas v zabahněné stoce, v němž nemají idealisté a vizionáři co dělat. Lid, který většinově nevolí, přece rozumí jen klacku, když diskusi má za hádku. Valnou měrou se na tom podílejí i hysterická média. Ta zcela nepokrytě straní vládnoucím. Vyplatí se to, finančně určitě -- a o to jde. Nemylme se, nemusí jít vždy o ty, co jsou ve vládě. Protievropská ODS se již několik měsíců tváří, že její vláda je jen otázkou času. Jak z toho ven?

Dvojí tvář referenda

Může být v takové atmosféře účinné referendum? Může obnovit étos Evropy a politiky jako takové? Může další pokus o přímou demokracii vrátit občany zpátky do hry? Nebo vyžene na náměstí jen nové demagogy a psychopaty? To jsou otázky, před nimiž neutečeme. Většina politických sil v Čechách si takové referendum přeje: nikoliv všeobecné, ale jednorázové. Přejí si ho občané? Je Evropská ústava opravdu tématem k referendu? Nejednoznačná odpověď, která se ozývá 25 státy Evropy by nás měla zajímat. V různých politických tradicích k němu přistupují různě: v Německu je naprosto nemyslitelné, ve Francii je nemyslitelné ho nemít. Naše země (historicky od roku 1918 jako Československo) neměla dosud s referendem žádnou zkušenost. První přišla až v roce 2003 se vstupem do Evropské unie.

Můžeme se přít o důvody. Konečné rozhodnutí bude pravděpodobně motivováno nejvíce politickým pragmatismem. Občané a jejich názor se přece většinou používají k legitimizaci různých politických kroků. Není divu, že pokles důvěry v politiku je den ode dne silnější. Podle CVVM z prosince loňského roku věří vládě pouhých 28 procent, Sněmovně 18 na Senátu 17 procent. Poklesl i prezident, který se stále drží na rekordních 72 procentech. Odmítnutí referenda, které se začíná ozývat politickou krajinou, by rozhodně nemělo být motivováno strachem před lidmi, ani obecně pokleslou politickou atmosférou. Evropským institucím věří čeští občané kupodivu mnohem více. Podle prosincového eurobarometru by nakonec 63 procent našich občanů řeklo ústavě ANO.

Kolik by jich ale přišlo?

                 
Obsah vydání       7. 1. 2005
8. 1. 2005 Jak přispěly podniky v ČR obětem jihoasijské katastrofy? Bohumil  Kartous
7. 1. 2005 Referendum o Evropské ústavě: chybí étos i důvěra Josef  Brož
7. 1. 2005 USA: Armádní lékaři se "podíleli na týrání vězňů"
7. 1. 2005 Indonéská armáda zahájila "protiteroristické" operace v regionu Banda Aceh
7. 1. 2005 Beránek versus Štěpánek -- ochočená revoluce? Pavel  Pečínka
6. 1. 2005 Jak přispějí české banky obětem asijské katastrofy? Bohumil  Kartous
7. 1. 2005 Student: čeští politikové nám brání získat vzdělání
7. 1. 2005 Situace je těžká, nikoliv však katastrofální
7. 1. 2005 Michael  Marčák
7. 1. 2005 Dáda Patrasová je tvrdá profesionálka Vojtěch  Fatka
7. 1. 2005 Dáda využívá jen toho, že malé holčičky budou chtít vypadat stejně umakartově Štěpán  Kotrba
7. 1. 2005 Klaus je člověk, který ví, co říká
7. 1. 2005 Klaus má geniálně moudré, reálné vidění světa
7. 1. 2005 Vrána k vráně Ondřej  Slačálek
7. 1. 2005 Nový americký generální prokurátor "nebude tolerovat mučení"
7. 1. 2005 Asociace mezi idejemi Davida Huma Stanislav  Heczko
7. 1. 2005 Marshallov plán pre postihnutú Áziu? Adrian Peter Pressburg
7. 1. 2005 Mediálny výskum Slovenského rozhlasu: Voliči chcú referendum o Ústave EÚ Radovan  Geist
7. 1. 2005 Nová americká vojna
7. 1. 2005 Slovo v novom roku Ivan  Štefunko
6. 1. 2005 Jak to, že tsunami nezasáhlo americkou základnu na ostrově Diego García v Indickém oceánu?
7. 1. 2005 Vychází Válka o Novu
7. 1. 2005 Připomínka holocaustu
6. 1. 2005 Jak jsem na Tchaj-wanu nesměl promluvit s Václavem Havlem Petr  Fiala
6. 1. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 17. - 31. prosince 2004
6. 1. 2005 Šéf irácké špionáže mluví o 200 000 bojovnících odporu
6. 1. 2005 Tendence k zjednodušování a někdy i k bulvarizaci Matěj  Stropnický
6. 1. 2005 Neúplné informace pana Stropnického
6. 1. 2005 Zdeněk Jemelík varuje
6. 1. 2005 Perníková chaloupka: od vyhnání z ráje k apokalypse Jan  Stern
6. 1. 2005 O pocitu svobody Bohumil  Kartous
6. 1. 2005 Síla nočních můr v Nostickém paláci
6. 1. 2005 Jak Adam Curtis bourá mýty prostřednictvím šokujících vizuálních souvislostí Marta  Svobodová
5. 1. 2005 Ukrajinská politická šachovnice Oskar  Krejčí
7. 1. 2005 Závislí na válce
7. 1. 2005 Omluva Ondřeji Slačálkovi
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
28. 12. 2004 Valná hromada Občanského sdružení Britské listy

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
7. 1. 2005 Referendum o Evropské ústavě: chybí étos i důvěra Josef  Brož
6. 1. 2005 Euroústava za všechny peníze Tomáš  Vandas
4. 1. 2005 Referendum o referendu Josef  Provazník
29. 11. 2004 Schröder, Zapatero a Gross vyzvali evropské občany k schválení Evropské ústavy   
22. 11. 2004 Klaus a Gross v Berlíně představili diametrálně různý pohled na EU Radek  Vogl
12. 11. 2004 Euroústava a česká otázka Milan  Neubert
27. 10. 2004 Evropský parlament donutil předsedu EK k ústupu   
22. 10. 2004 Joschka Fischer a jeho vize světové budoucnosti   
21. 10. 2004 Suverenita Slovenskej republiky v Európskej únii a význam referenda Milan  Štefanovič
19. 10. 2004 Londýn: "Jiná cesta je možná"   
8. 10. 2004 Evropa by měla přivítat rozhodnutí přijmout Turecko do EU   
6. 10. 2004 Evropa směřuje k velmoci, ale s jakými hodnotami? Radek  Vogl
13. 9. 2004 Problém čiernych pasažierov Matúš  Holý
6. 8. 2004 Odmietnutie TEJTO ústavy Radovan  Geist
24. 7. 2004 Za "tvrdou práci" bude mít eurokomisař plat 600 000 Kč měsíčně