Zápas o Bílý dům vrcholí. Volby, které proběhnou v úterý, by měly rozhodnout, kdo se stane nejmocnějším mužem planety. Zdá se, že vše, co dokázaly štáby dvou hlavních protivníků vymyslet, bylo již použito. Teď se hraje hlavně s tématy, které přinesl poslední den. Například nedostatek očkovacích vakcín proti chřipce, který z ničeho nic ve Spojených státech vznikl, problémy v již započatém hlasování, registrace některých voličů v několika státech, zvýšený počet registrovaných voličů na Floridě, a to o plných 18 % ve srovnání s volbami před čtyřmi lety.

O podivné historii píše v úterý deník Guardian: Americká vláda nabídla Británii, že vrátí britské občany, vězněné v táboře Guantánamo, britská vláda to však odmítla.

Po prečítaní článku Jsou myslivci zabijáci? som ako človek, ktorý tiež nejaký ten rok už poľuje, cítil potrebu sa ozvať autorovi článku a uviesť niektoré veci na správnu mieru. Po veľmi korektnej výmene mailov s autorom som dokonca prisľúbil, že svoj názor sformulujem do reakcie pre Britské listy. Zatiaľ sa však objavili ďalšie články naväzujúce na túto tému, na základe ktorých som svoj pôvodnú reakciu prehodnotil.

V Londýně se uskutečnilo 15. -- 17. října 2004 již III. Evropské sociální fórum. Jaké bylo?

Na jednu stranu názorově různorodé a přitom schopné formulovat koordinovaně své základní požadavky. Ale jen zdánlivě. Fórum je tak pestré, zájmy jednotlivých skupin tak politicky i kulturně rozmanité, že se jako celek jen obtížně dokáže ujednotit. Neshodne se - kromě frází a výzvy k nějaké konkrétní akci - na žádném konkrétním programu, na konkrétní vizi budoucnosti a cestě k jejímu uskutečnění. Komunikaci tvoří i naslouchání druhým a přemýšlení nad vyřčeným, nejen vlastní monology. Shoda ale panuje v základním hodnocení dneška. Je třeba vytvořit jiný, sociálně spravedlivější a tolerantnější svět. Vytvořit alternativu bojům ekonomickým, politickým i kruté agresi "humanitárních" válek. Vytvořit takový svět, ve kterém budou naplněny humanistické ideály minulosti, znamená nejen přetvořit ten stávající svět, ale nalézt v něm místo i pro ty, pro které v dnešním světě není.

V každé krizi se ukáže mnohem ostřeji, v jaké situaci se společnost nachází. Kauza Kořistka je proto téměř neocenitelnou studnicí poučení. Řekněme hned v úvodu, že politici přitom mohou být klidní: korupční aféry na preference politických stran nemají téměř žádný vliv. Skeptický český volič tuší, že si z hlediska korupce nemají moc co vyčítat.

Zuřivé vymáhání rezignace policejního prezidenta Jiřího Koláře od "nadstranického" prezidenta republiky Václava Klause je docela pochopitelné. Klaus vždycky důsledně oddělovat právo od ekonomiky a prosazoval ekonomiku bez přívlastků. Proto mu musí vadit, pokud nyní policie vyšetřuje ekonomické a finanční podvody z devadesátých let.

Klaus je šokován, že si policie dovolila odposlouchávat jeho telefonní rozhovory.

Totalita kontaminuje myšlení jako těžké kovy organismus -- na celý život. Pokud je někdo tomuto prostředí vystaven a aktivně se nebrání, ten se musí alespoň ve veřejném styku přizpůsobit a užívat "doporučených" algoritmů chování. Jenže tady nastává problém. Totalita si dělá nárok na vše, tedy i na lidské soukromí. Na druhou stranu, i v totalitě existují výjimky, a těmi jsou její nemocně mocní.

Prezident republiky se přidal k pokřiku bývalých spolustraníků požadujících demisi policejního prezidenta Koláře. Zapomněl, že nadstranický prezident by měl zůstat nad politickými půtkami mezi stranami. Jenže stará láska se nezapře a pan prezident asi zapomněl, jak zakládal svoji stranu. Měli bychom mu tedy připomenout, že ODS byla vystavěna na prapodivných základech rychlé touhy po zbohatnutí, útěkem ekonomů před právníky, na podceňování sociální, ekologické, ale hlavně morální dimenze politiky. Když novináři oživili gangsterské kauzy obchodů s LTO, jsou v nich stále viditelnější dříve mocné figury ODS. Prostě straníci ODS jsou velkými zastánci podnikání a také sami podnikají v prostředí jim vlastním.

Minulý týden byl na informace bohatý. Od BIS jsme se dozvěděli, jak organizovaný zločin proniká do horních pater společnosti, dokonce i do politiky a policie. Potom slyšíme jak je použití odposlechů zcela běžná věc a kdo se ničeho nedopustil, nemá se čeho bát. Normální je odposlech i ústavních činitelů. Otázka zní kdo, proč a koho poslouchá.

Nejsem terorista a opravdu se ničeho nebojím, protože jsem nic neprovedl. Přesto, když jsem zjistil, že zřejmě kdosi odposlouchává i moje telefonní hovory, hledal jsem důvody proč a kdo.

Voiceover IP je název technologie, která vám umožňuje telefonovat zadarmo prostřednictvím počítače a internetu. (IP znamená "Internet Protocol, internetový protokol".) Televize BBC v pátek večer v pořadu Newsnight předpověděla drastický dopad na zisky telekomunikačních společností, jejichž příjem dosud pochází velkou měrou především z poskytování tradičních hlasových telefonních služeb. Během nadcházejících deseti let se tohle dramaticky změní, protože cena hlasových telefonních služeb radikálně poklesne. Telefonní společnosti se budou muset restrukturalizovat a najít si nové zdroje příjmů.

Telefonovat zadarmo prostřednictvím internetu můžete už nyní. Dělají to desítky milionů lidí. Potřebujete k tomu sluchátka, mikrofon a software, které si můžete zdarma stáhnout ze stránek společnosti Skype. Toto software si už stáhlo cca 30 milionů uživatelů.

Telefonování výhradně prostřednictvím internetu ze stránek Skype je zcela zadarmo; pokud však chcete internetem volat na tradiční telefonní čísla, musíte za to platit, poplatky jsou ale naprosto minimální. Příklad: telefonovat odkudkoliv na světě prostřednictvím internetu na pevnou linku v České republice stojí 0,027 euro [85 haléřů] za minutu, volat odkudkoli na světě do USA na pevnou linku i na mobil stojí 0,02 euro [63 haléřů] za minutu (ceny jsou včetně DPH, platíte přes internet předem úvěrovou kartou, koupíte si kredit ve výši 10 nebo 25 euro). Připojení může být i dial-up, minimum modem 33.6 Kbps. Jak je možné, že se i prostřednictvím dialupového připojení dá telefonovat zadarmo (počítačem) nebo velmi levně (na telefonní číslo)?

Je dobře, že někdo upozorňuje na možnosti voice over IP. V článku není zmíněn jeden zajímavý aspekt: digitální hlasovou komunikaci lze velmi jednoduše šifrovat, píše Tomáš Stýblo:

Čím víc čtu, co se (dokonce i v Britských listech) píše o terorismu, tím víc si říkám, že alespoň u tohoto závažného tématu by čeští novináři měli vzít rozum a srdce do hrsti a ponořit se trochu hlouběji. Téma si to zaslouží. Potěšil mě Martin Jazairi, který tváří v tvář beslanské tragédii neváhal říct v přímém přenosu do televize, že ve chvíli, kdy musel chodit kolem zlomených obětí a vyptávat se na jejich pocity, poptvé v životě pocítil stud za své povolání.

Česká policie i tajné služby podle mého názoru přehánějí své snahy, aby věděli všechno o všech. Nemusí se vždy jednat jen o "politickou objednávku". Prezident uvízne v síti legálního či nelegálního odposlechu třeba prostě proto, že šifrovací technologie GSM byla kdysi na žádost tajných služeb v České republice degradována tak, aby bylo možné používat dešifrování on-fly s cenově daleko méně náročným hardware. A namísto jednoho systému se koupilo hned několik. Kriminální živly si zase GO a TWIST karty, provozují bazary se "second hand" mobilními telefony a anonymním po 24 hodin fungujícím výkupem. Mobilní operátoři odmítají zveřejnit blacklist ukradených telefonů a z nemožnit jejich použití blokací IMEI kódu. Lenost se snoubila s neschopností ministrerstev informatiky a vnitra a tak postupně vzniklo prostředí, ve kterém může každý odposlouchávat každého...

Psali jsme o tom už jednou v článku Velké policejní ucho .

Luděk Králíček vytváří svojí argumentací v článku Myslivectví je citlivý způsob hospodaření pouhou kouřovou clonu a pod jejím závojem uhýbá od problému.

"Britská vojska se přesunují hlouběji do Iráku. A Tony Blair se přesunuje hlouběji do George Bushe."

Rory Bremner, Channel Four TV, 24. 10. 2004

Bremner, Bird and Fortune je pravidelný hodinový satirický pořad, který se vysílá na kulturním komerčním okruhu Channel Four každou neděli v hlavním vysílacím čase ve 20 hodin. Skládá se především ze scének komika-imitátora Roryho Bremnera, který geniálním způsobem napodobuje gestaci, mimiku i hlas nejznámějších britských politiků i osob známých z televizní obrazovky. Jeho výstupy jsou doplňovány dialogy dvou postarších satiriků Johna Birda a Johna Fortuna. Pozoruhodné na těchto pořadech je, že ač jsou nesmírně zábavné, mají vážný podtext a často odhalují nové, samostatnou investigativní novinářskou prací zjištěné, dosud neznámé skutečnosti. Jedním ze závažných rozhovorů Johna Birda a Johna Fortuna byl tento dialog o přípravě nového zákona "proti terorismu". Týká se závažných problémů občanských svobod, aktuálních v této hysterické době i pro Českou republiku:

V souvislosti s eskalující aférou odposlouchávané mobilní komunikace politiků z opozice není na škodu si připomenout pár článků z archivu Britských listů, neboť odposloucháváni byli, jsou a budou nejspíše i politici z vládní koalice...

Hovořil jsem nedávno s několika poslanci a vysokými funkcionáři sněmovny. O čem jiném, než o třetím kole volby prezidenta. Dozvěděl jsem se, že "nemohou mobilem mluvit otevřeně, protože ho mají odposlouchávaný". Říkali to smutným, rezignovaným hlasem. Jsou to ústavní činitelé - poslanci. A mají strach. Z čeho? Že by se někdo mohl dozvědět, koho chtějí ne-zvolit? Že by se někdo mohl dozvědět, že si telefonují s novinářem a říkají mu "státní tajemství" o názorovém rozkladu v téměř všech parlamentních klubech? A co teprve kdyby se "to" dozvěděli prostí občané? Nedivím se, že ani jednoho jsem nepotkal v čele demonstrace proti válce. Protože jsou to naši poslanci - a mají strach. Zvolili jsme asi špatně. Protože jsme se jich před volbami měli zeptat, jestli se neposerou hned po volbách...

S nekonečným údivem sleduji, jak neuvěřitelně dokáží novináři a televizní či rozhlasoví redaktoři převrátit a pokroutit tvrzení policejního presidenta Koláře. Dokud jsem neměl možnost si přečíst doslovné znění toho, co Kolář řekl, jsem málem naletěl tendenčnímu zpravodajství, píše Ivan Vagera.

Domnívám se, že pan Vagera nemá zcela pravdu, když tvrdí, že výrok pana Koláře byl novináři "neuvěřitelně překroucen", míní Tomáš Stýblo.

Clive Davies v konzervativním americkém časopise National Review ostře zkritizoval "bizarní nový dokumentární film televize BBC o terorismu a neokonzervatismu", film The Power of Nightmares od Adama Curtise. Daviesovi vadí, že Curtisův film pochválil i britský konzervativní deník Daily Telegraph ZDE:

Od středy 20. 10. se na okruhu BBC 2 vysílá významný třídílný dokumentární film Adama Curtise The Power of Nightmares, v němž autor argumentuje, že globální hrozba terorismu je virtuální jev, vytvořený, respektive přeháněný pro politické účely. Kdo je Adam Curtis?

V minulosti nám politikové slibovali lepší svět. Měli různé způsoby, jak toho dosáhnout, ale jejich moc a autorita pocházela z optimistických vizí, které nabízeli svým občanům. Tyto sny selhaly. A dnes lidé už ztratili víru v ideologie. Politikové jsou stále častěji dnes už považováni jen za manažery veřejného života. Avšak oni nyní objevili novou roli, která jim navrací jejich moc a autoritu. Namísto toho, aby pro nás plnili sny, nám politikové slibují, že nás ochrání -- před nočními můrami.

Tvrdí nám, že nás dokáží zachránit před strašlivými nebezpečími, která nevidíme a jimž nerozumíme. A největší hrozbou ze všeho je mezinárodní terorismus -- mocná a zlá mezinárodní síť, rozprostírající se všemi zeměmi světa. A proti této hrozbě je nutno vést válku proti terorismu.

Avšak většina této hrozby je jen fantazií, přehnanou a zkreslenou politiky. Je to temná iluze, kterou, nezpochybněnu, šíří vlády po celém světě, bezpečnostní služby i mezinárodní sdělovací prostředky.

Toto je soubor filmů o tom, jak a kdy byla tato fantazie vytvořena a komu přináší prospěch. Jádrem tohoto příběhu jsou dvě skupiny: američtí neokonzervativci a radikální islám. Obě skupiny byly idealistické. Obě vznikly ze selhání liberálního snu vytvořit lepší svět. Tyto dvě skupiny skutečně změnily svět, ale nikoliv tak, jak zamýšlely. Společně vytvořili dnešní vizi noční můry tajné mezinárodní organizace, která ohrožuje svět. Je to fantazie, o níž politikové pak zjistili, že jim vrací jejich moc.

Ve středu 20. října 2004 ve hlavním vysílacím čase ve 21 hodin uvedl okruh BBC 2 první díl závažného třídílného dokumentárního filmu od Adama Curtise o "fikci globální teroristické hrozby". Zde je shrnutí jeho argumentace:

Shrnutí druhé části tohoto filmu je ZDE

Michael Ledeen, čelný americký neokonzervativní myslitel i praktický politik hojně využívá ve své teorii i praxi mechanismu fašistické, nacionalistické mytologie, i když se ostře staví proti nacismu i fašismu. Ledeen (nar. 1941) studoval historii na University of Wisconsin u George Mosse, uprchlíka před německým nacismem. Mosse studoval způsoby, jímž nacisté a fašisté získávali podporu občanů nikoliv prostřednictvím myšlenek, ale mistrovským zvládáním masových veřejných rituálů a politických "představení". Ledeena toto Mosseho studium zaujalo jako aktivistu, který měl velký zájem o uplatnění posvátné nacionalistické mytologie pro současné politické účely. Ledeen si uvědomil, že masová politika, jak ji prováděli nacisté v Evropě v první třetině dvacátého století, může být dobře použita jako zdroj pro obnovení současného středostavovského nacionalismu ve Spojených státech, píše americký list Boston Globe.

Povstaň, povstaň všechna říše, věrná této země české !

Z výletu Broučkova
do XV. stol.

Držím se Kořenů života našeho lidu ;
proto rostu a -- nepodlehnu !

                             Leoš Janáček

Brno, 8. března, 1918

Soubor lístků, poslaných přes propast času TÉMA BL

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V září 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 9190,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.