I když velká část svědků, kteří vypovídali při jeho slyšeních, svědčila o tom, zda Saddám Husajn měl zbraně hromadného ničení, lord Hutton usoudil, že se jeho vyšetřování touto "důležitou otázkou, pro niž by bylo zapotřebí obrovské množství důkazů", nebude vůbec zabývat.

Lord Hutton čelí obvinění, že si vybral z množství předložených důkazů jen ta fakta, která podporují argumentaci Blairovy vlády a pominul ty důkazy, které podporují argumentaci BBC. Nepříjemné důkazy, které se Huttonovi nehodí do krámu, nezačlenil do svých závěrů. Prostě je nechal ležet bez povšimnutí.

Hutton zcela ignoroval otázku, zda výzvědné informace, které obsahovala oficiální vládní zpráva o iráckých zbraních hromadného ničení z 24. září 2002, byly spolehlivé. Namísto se soustřeďuje jen na konkrétní tvrzení reportéra BBC Andrewa Gilligana z loňského května, že vláda zkreslila výzvědné informace, aby posílila svou argumentaci pro válku. Přitom důkazy reportérky BBC Susan Wattsové, jejíž nahrávka telefonního rozhovoru s dr. Kellym potvrzuje většinu Gilliganovy reportáže, je v Huttonově zprávě ignorována.

Hutton například tvrdí, že výrok, že britská vláda "zdramatizovala" svou zprávu o Iráku, má dvojí význam. Buď to znamená, že vláda použila "falešné nebo nespolehlivé informace" k tomu, aby svou zprávu vyšperkovala. Zjistil, že vláda to neučinila. Druhým významem je, že vláda vypracovala svůj dokument tak, aby její argument o nutnosti útoku na Irák byl co nejpřesvědčivější. Hutton dovozuje, že to zřejmě britská vláda učinila, ale nekritizuje ji za to.

Při Huttonově slyšení vyšlo najevo ze svědectví Johna Scarletta, šéfa Spojeného výzvědného výboru, který zmíněnou zprávu vypracoval, že tvrzení o tom, že Saddám může použít zbraní hromadného ničení do 45 minut, se vůbec netýkalo dalekonosných raket, jak se tehdy mylně předpokládalo, ale jen bitevních zbraní. To je významné, protože to podporuje argument BBC, že hrozba od Saddáma nebyla tak vážná, jak vládní zpráva o Iráku tvrdila.

Avšak Hutton konstatuje, že není jeho úkolem, aby se jeho zpráva zabývala tímto rozdílem mezi zbraněmi pro bojiště a dalekonosnými střelami.

Lord Hutton se zmiňuje o kritice od dr. Briana Jonese, vysokého člena britské vojenské rozvědky, který byl silně znepokojen způsobem, jímž bylo do zprávy o iráckých zbraních včleněno ono tvrzení, že Saddám má možnost zaútočit ZHN do 45 minut. Hutton pouze konstatuje, že tuto kritiku odmítli Jonesovi nadřízení, a vůbec se nezabývá tím, že britská vláda popírala, že by si na včlenění údaje o 45 minutách do zprávy z výzvědné komunity vůbec někdo stěžoval.

Celou řadu sporných otázek Huttonova zpráva vůbec nezkoumá. Kdo, když ne Downing Street, prozradil Kellyho jméno deníku Times, který ho poprvé zveřejnil?

Hutton se také vůbec nezabývá deníky Alastaira Campbella, z nichž vyplývá, že vedl osobní vendettu proti reportéru Gilliganovi. Na jednom místě Campbell v deníku píše, že se Gilligan "octne v průseru, jestliže se ukáže, že jeho zdrojem byl Kelly".

Na jiném místě deníku Campbell píše o svém rozhovoru s ministrem obrany Hoonem, aby dospěl s Kellym k určité "dohodě". Hutton se tím nezabývá. Pozůstalí po dr. Kellym výslovně citovali pasáže z Campbellova deníku a argumentovali na jejich základě, že vláda chtěla, aby bylo prozrazeno jméno dr. Kellyho novinářům, protože si myslela, že jí to pomůže v jejím boji s BBC.

Hutton opakovaně tvrdí ve své zprávě, že Gilliganova reportáž byla nepodložená, avšak ignoruje veškerá obvinění, že se vláda chovala nepoctivě a podvodně.

Tam, kde si svědectví protiřečí, dává ve zprávě Hutton vždycky přednost názoru vlády.

Jak konstatoval ve své první televizní reportáži o Huttonově zprávě Jon Snow, moderátor zpravodajství Channel Four, ZDE, "premiéři si v této zemi neobjednávají veřejné vyšetřování, pokud si nejsou předem hodně jisti jeho závěry. Huttonova zpráva svědčí o kulturním konfliktu. Kdykoliv existují pochybnosti, lord Hutton přijímá názor, že vláda vždy jedná čestně, novináři naopak mají tendenci pohlížet na vládu skepticky. Huttonova zpráva se nezabývala ani argumenty pro útok proti Iráku, ani výzvědnými službami. Dnešek je jedním z nejvíce znepokojujících dní celé mé dosavadní televizní novinářské kariéry."